Když je nejhůř (ve smyslu časové tísně), zajdu do blízkého okolí svého bydliště. Tentokrát to bylo na Petřín. I tam vždy najdu něco nového a ulovím pár zážitků. Zvlášť, když je to po delší době a přírodě pomohlo podzimní zbarvení. Hlavním cílem byla "Krakonošova zahrádka" a Petřínské "Kokořínsko", jak nazývám pískovcový labyrint pod ní. A také výhledy na Prahu.
(Tentokrát mě na Petřín "vyhnala" příprava dvou článků do odborných časopisů a jedna zahraniční konference online, vše jsem zvládnul během jednoho týdne.)
Foto 1: Detail jezírka s přítokem vody ze skutečného petřínského pramene.
Foto 2: Špička dřevěného kostelíka převezeného sem ze Zakarpatské Ukrajiny. Bývají zde bohoslužby, kterých se účastní Rumuni (mé vlastní pozorování).
Foto 3: Jezírko shora.
Foto 4: A úplně na závěr. Skutečná václavky. Také mají svůj půvab.