Poprvé ve Slezských Beskydech/3

Oblast napravo od silnice Český Těšín – Jablunkov – Čadca směrem k Polsku jsem vždy přehlížel. Teprve nová "železná opona", kterou jsme byli potrestáni za přílišnou lehkomyslnost a neschopnost čelit poměrně úspěšné snaze o pokoření hrdého Česka, mě přivedla do tohoto krásného koutu, který jsem do té doby na rozdíl od ostatních míst naší země neprochodil.

Byla to náhrada za dovolenou na Menorce, které jsem se musel vzdát kvůli koronaviru (zájezd nebyl zrušen, ale přesunut do termínu, který jsem z pracovních důvodů musel s těžkým srdcem odmítnout). Pěkná příroda krajiny pod bez pěti metrů kilometr vysokou bájnou horou Čantoryjí a příjemné ubytování mně to vynahradily.

Foto 1: Zahajuji výstup na Čantoryji. Nejvyšší horu Slezských Beskyd. Pohled na pohraniční kopce mezi Polskem a námi.

Foto 2: Čantoryje má svůj půvab a pověstmi je opředena ne náhodou. Tato velmi připomíná tu, která se vztahuje k Blaníku. V tomto případě jde o 300 rytířů na koních. To se může hodit. Právě tolik českých rytířů podle smlouvy s císaře s prvním nedědičným českým králem Vratislavem doprovázelo uchazeče o nejvyšší funkcí při korunaovaci do Říma. Na tehdejší poměry to stačilo.

Foto 3: Rozhledna na Čantoryji. Ale zrovna padala mlha, takže moc vidět nebylo.

Foto 4: Toto se mně líbilo. Za chvilku, jak uvidíme v dalším pokračování, jsem však uviděl něco mnohem smutnějšího.

(Pokračování)