Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
J. Schneider informoval o významné akci, která se konala před několika dny, k všestrannému posouzení problematiky šíření s koronavirem. Jeho informaci odlišuji od svého textu fialovou barvou, to nejdůležitějí podtrhuji:
Koronavirová krize: Globální zátěžová zkouška s ekonomickými důsledky – 2. část
Jan Schneider 24.9.2020
Nakolik je nutné mít v rezervách hmotné výrobky a nakolik pohotové výrobní prostředky s ultramoderními technologiemi? Německo nemá v hmotných rezervách hotové výrobky, ale materiály, z nichž je lze vyrobit. Polsko dokoupilo podíl ve firmě z oblasti strategických rezerv, již považuje za strategickou. Jsou zmapované výrobní kapacity v Česku dislokovaných firem? Lepším opatřením než zakonzervované linky jsou zmapované provozované, jejich dislokace, charakteristiky a kapacity, a podpora jejich multifunkčnosti.
Úkol vlády zajistit veřejnými zakázkami bezodkladně dostatečný počet roušek byl nesplnitelný – byla sice politická vůle na schválení rychlého doplnění zásob, ale narazila by v Bruselu. Existuje možnost zavést rezervační systém v oblasti některých komodit, kdy například pět set až tisíc druhů léků v požadovaném množství není ve skladech SSHR, čili stát je nevlastní, ale jsou v tomto množství neustále drženy a obměňovány u výrobců, což stát kontroluje.
Problémem jsou také distribuční kapacity – není možné je mít skladem, ale je možné je mít k dispozici (zapojit privátní sféru). V roce 2009 byla chřipková epidemie a stát koupil vakcíny dle kritiků "jen" pro deset procent populace. Poté se ukázalo, že epidemie byla mírnější, a titíž kritici namítali nehospodárnost. Vždy lze namítat podcenění v systému krizového plánování a nedostatečné (nevyvážené, jinde robustní) zásoby v SSHR. Stejný protiargument: nikdy nelze předjímat charakter krizových situací.
Stane se v příštím období posilování resilience státu a společnosti vůči krizím strategickou prioritou? Jaká v ní bude role komerční sféry? Jak stát využije zkušenosti z "občanské mobilizace" za nouzového stavu k posílení resilience? Limity cvičení jsou v tom, že jsou zaměřeny proti známým ohrožením. Nezbytností se jeví najmout kreativní cvičné škůdce.
Jak posílit zdravotnický systém v Česku, který sice v "koronakrizi" obstál, ale je na hranici ekonomických a personálních možností? Stane se "chytrá karanténa" efektivním nástrojem i k zvládání budoucích epidemií? České zdravotnictví je robustní, protože je centralizované, organizačně pod státem, i když má z evropských států nejmenší podíl státních investic do zdravotnictví.
Otázkou je, zda systém nemocnic není příliš rozsáhlý, protože nelze u všech udržet kvalitu. Počet lůžek vůči počtu obyvatel je v některých západních státech oproti nám zhruba poloviční – Velká Británie, Francie, Itálie, Španělsko. V Německu je však o polovinu vyšší.
Fatální závislost: aktuálně pochází z Číny 50 procent roušek celosvětově, 40 procent potřeb antibiotik v Německu a v Itálii, 90 procent penicilinu celosvětově plus 100 procent paracetamolu je vyráběno mimo Evropu. EU deklaruje 12,5 miliardy eur na granty na farmaceutickou soběstačnost, ale převést do Evropy většinu farmaceutické výroby nelze, protože je naprosto neekologická. Co "rezervní systém" u léčiv? Patří výrobci léčiv do kritické infrastruktury státu?
Koronakrize je unikátní globální zátěžovou zkouškou se závažnými ekonomickými důsledky. Představuje "postkrizový restart", šanci k modernizaci fungování státu, státní správy, ekonomiky a bezpečnostního systému? Může zastavit proces slábnutí státu a posilování korporací? Celosvětově byl podceněn ekonomický, a především technologický boom Číny.
Čína si k sobě celosvětovou výrobu nepřestěhovala – touha po zisku vyústila v kritickou závislost na ní. Řešením by bylo vzájemně svázat suverénní ekonomiku s čistou výrobou, aby nastala možnost vyvléci se ze závislosti na Asii. Naše ekonomika je závislá, nerozhodujeme o tom, co se u nás vyrábí, tudíž nejsme suverény ve snaze budovat odolné hospodářství. Nadějné jsou 3D technologie, které v důsledku představují decentralizaci a posílení státu.
Problém koronakrize není v tom, kolik lidí onemocní, ale kolik musí zůstat v karanténě – jedině, že by v práci nepřetržitě nosili kvalitní "trojkové" respirátory, což by narazilo na zákonná ustanovení o veřejných zakázkách, kde je rozhodujícím kritériem cena, takže orientace kupujícího na kvalitu bez rozhodujícího ohledu na cenu by ho mohla dovést k trestnímu stíhání. Je proto třeba změnit paradigma, které by umožnilo státu dát podmínku, že dodavatelem bude domácí producent, což je podmínkou státní suverenity.
Zdroj: ceskapozice.lidovky.cz/...
K tomu ode mě:
Podle mě chybí ve vyhodnocení rizik současné koronakrize (a případně i dalších do budoucna) zejména následující:
1. Dynamický pohled. Tj. to, jak vývoj krizové situace vyvolává v život další rizika a jak případné nezvládnutí některých rizik přerůstá v další krizové prvky. Podíváme-li se na první výsledek práce nepochybně užitečného týmu, tak je příliš statický.
2. Nebylo jako zdroj rizika identifikováno ovlivňování vývoje názorů ve společnosti a jeho příčiny. Přitom jsme patrně svědky manipulace s veřejným míněním z jednoho globálního centra (viz např. manipulativní videa s tzv. "odborníky", lidmi v oboru neznámými, které jsou nátáčeny ve velkém počtu v různých jazykových mutacích a používány ve velkém počtu zemí, a to nemluvím o sítích účelově vytvářením na základě poskytování informací vybraným osobám). Jeho smyslem je oslabit autoritu vlád a dotlačit je úkrokům, které napomáhají k nezvládnutí krize. To je patrně jedno z největších rizik.
3. Chování některých osob na úseku státní správy, u kterých se projevují ambice zneužít nedostatku či nebečí k posílení svých pozic a k obohacování. Tj. každá krize tohoto typu posiluje přirozené degenerativní tendence státní správy, kterým se obtížně čelí i za normálního vývoje. Proto kdokoli (kterákoli země) chce krizi zvládat, musí si těchto rizik být vědoma, hovořit o nich a mít koncepci jejich omezování.