Česká republika: +2394 nových případů (to je nepříjemně hodně, ale už to není exponenciální trend).
Spojené státy: +35696 nových případů (už delší dobu se stabilizuje na tomto počtu).
A ještě se podívej na evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):
Rusko : Francie |
6215 : 10008 |
Rusko každý den o kousek roste a bude z toho problém. Francie nad 10 tisíc, to už je velký problém.
Indie "jen" přes 80 tisíc, snížilo se riziko překročení magické hranice 100 tisíc. Ale Brazílie před 35 tisíc - je to jen jednorázový výkyv, nebo další "schod"?
Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např.
počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.
Informace čerpám zejména z: https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries
Jak to vidím
COVI-vakcína? Velké riziko. Jsem proti očkování
Někteří se bojí vakcíny jako čert kříže či trestu božího, jiní na ni čekají jako na spásu. Povinné očkování je prý již jisté, začne se prý státními zaměstnanci, kteří přijdou s nákazou do styku. Když odmítnou, půjdou od válu a tak svojí ochotou dají příklad ostatním. Nakonec budeme proočkováni všichni.
Soutěž mezi státy o to, kdo bude mít vakcínu první, připomíná závody o Měsíc. Rusko svou verzi příznačně, ale i nabubřele nazvalo "Sputnik" a prý ji nechal na sobě vyzkoušet i Šojgu (ministr obrany). Také jiné státy oznamují, že bude k dispozici coby dup. Takže brzy ji budeme mít v několika variantách, pro všechny a snad i povinně.
O tomto scénáři mám velké pochybnosti. Ne z důvodu masové protivakcínové kampaně, ve které se objevují i zjevné nesmysly. V obecné poloze mám k vakcinaci pozitivní vztah. Patřím totiž mezi ty, kteří ještě v raném věku nebyli očkováni proti obrně a někteří moji spolužáci tuto nemoc prodělali. Dodnes mám nepříjemné pocity, když si vzpomenu na Kotoučka a další spolužáky, které pokroutila k nepoznání. A když mě v Oděse pokousal neznámý pes, byl jsem rád, že dostanu třicet injekcí do břicha, abych nedostal vzteklinu. Tentokrát je to jiný případ. Vyplývá z toho, jak se virus chová
Tvrdím, a jsem o tom stále více přesvědčen, že náš virus (tj současný koronavirus), je v říši virů evolučně hodně vysoko. Asi tu již je hodně hodně dlouho. A tak jeho chování je blízké evolučně stabilní strategii. Protože jsem o ní již vícekrát psal, dávám její přesný popis pod čáru. Ke stručné charakteristice tří složek dodám, že patrně neexistují v čisté podobě, každou tvoří několik vzájemně se doplňujících i paralelně působících mechanismů, které mají spíše stochastickou podobu:
1. Existuje více brzdných mechanismů, které zabezpečují šetrné chování k hostiteli (terminologií teorie her brání "rychlému spásání pastviny"). To je základ evolučně stabilní strategie. Nejde jen o to, aby se virus namnožil a rozšířil, ale také o to, aby přežil jeho hostitel, bez kterého nepřežije ani virus (jako jednotlivec i jako rod).
2. Existuje více typů rychlého replikačního modu, do kterého základní kmen přechází, když dostane signál, že v prostředí, ve kterém se nachází, působí mutace, která se k hostiteli chová nešetrně a která tudíž dlouhodobé přežití základního kmene ohrožuje. Podle okolností pozastavuje virus brzdné mechanismy omezující mu vstup jen do některých buněk, může tak napadat nejen buňky odcházející přirozeným způsobem, aniž by vyvolávaly imunitní reakci, může vstupovat do širšího spektra buněk, které tvoří různé orgány hostitele apod. Tj. existuje více typů dočasného přechodu k nešetrnému chování k hostiteli, kterým se náš virus snaží vytlačit z replikačního prostoru jak z hostitele jako jednotlivce, tak i jako rodu mutaci, která je pro evoluční stabilitu našeho viru nebezpečná.
3. Existuje i více způsobů, kterými se základní kmen navrací z "excitovaného stavu" (modu "rychlého spásání pastviny") k základu své evolučně stabilní strategie, kterými si ověřuje, zda nepřátelská mutace již je vytlačena a kterými vysílá signál svým soukmenovcům, že je na čase se zklidnit. Toto je nejobtížnější fáze uchování evolučně stabilní strategie. Náš virus patrně opakuje pokus o zklidnění vícekrát a vícekrát je nucen obnovit "excitovaný stav", resp. přejít do modu rychlé replikace. Patrně se dokonce mohou měnit alternativy "odbrzdění" a typy modu, do kterého přechází.
V současné době jsme na začátku pochopení toho, jak se z výše řečeného hlediska chová. Pozorujeme však, že v různých lokalitách se chová výrazně odlišně. To je patrně právě tím, že rozhodující je vždy, jaké portfolio (složení) základního kmene, jeho modů a přítomných mutací v daném prostředí působí. Problémy se vyskytují při nepříznivém složení portfolia a v podmínkách, kdy se může přenášet celé portfolio. Mj. proto je náš virus poměrně citlivý na zavedení elementárních hygienických opatření, která "spolupracují" se základním kmenem a působí na zklidnění celé populace viru. O tom všem víme zatím velmi málo a ti, kterým je "vše jasné", působí jako lidská destruktivní síla podporující zvrhlou mutaci viru a bránící základnímu kmeni v uplatnění jeho mechanismů vytlačení zvrhlé mutace.
Je velmi pravděpodobné, že základní kmen spolupracuje s imunitním systémem hostitele. Pokud je v normálním, tj. klidném stavu šetrného chování k hostiteli, imunitní systém na něj nereaguje. A to, ani když způsobí smrt buňky (formou apoptózy, na kterou imunitní systém nereaguje). Osobně si myslím, že základní kmen s imunitním systémem dokonce symbioticky spolupracuje. Má "volnou ruku" k odstraňování určitého typu buněk, imunitní systém si jej k údržbě organismu "outsourcuje". A naopak, což je z hlediska problému vakcinace zvlášť důležité, imunitní systém může našemu viru dávat signály, že v organismu působí nepřátelská, zvrhlá mutace, dává mu tak podnět ke druhé složce evolučně stabilní strategie.
O tom všem víme velmi málo a nabízí se spousta zajímavých hypotéz. Problém, před kterým stojíme, otevírá nové pohledy na říši, o které se někteří přou, zda se jedná o neživé či živé formy organizace molekul. (Podle mě jsou, slovy klasika, "k zbláznění živé".)
A jak to souvisí s tím, zda se nechat či nenechat očkovat? Závěr z výše uvedeného je svým způsobem paradoxní. Jedinci nějaké zvlášť velké riziko nehrozí, lidské pospolitosti hrozí riziko obrovské a jsem přesvědčen, že pokud by se s masovou vakcinací začalo, tak se s ním s fatální jistotou dříve nebo později setkáme.
Některé typy vakcíny (nevíme které z těch, co budou k dispozici, to budou) totiž mohou vyvolat právě takovou imunitní reakci, která základnímu kmeni dá signál, že v těle, ve kterém se nachází, je zvrhlá nepřátelská mutace. Pak potěš pánbů. Základní kmen, který byl v klidu, přejde do excitovaného stavu. Vysvětlí si to totiž jako "přátelské upozornění" imunitního systému, že musí konat a vytlačit vetřelce. Pokud neznáme, jak výše popsané mechanismy, které v nějaké, byť stochastické, rozmazané, překrývané či jinak modifikované podobě působí, může z toho být velký průšvih.
Proto za sebe jsem proti vakcinaci. Ne obecně, ale v tomto případě. Pokud by k ní došlo, tak doufám, že někde jinde než u nás a s předstihem, abychom včas mohli reagovat na rizika, o kterých navíc víme velmi málo.
Škoda, že veškeré úsilí je věnováno na to, aby byl povzbuzen imunitní systém. Neuvědomujeme si přitom, že nejdůležitější je podpořit vytlačení zvrhlých mutací naším virem z replikačního prostoru a následně podpořit proces jeho zklidnění. To vyžaduje trochu jiný pohled na zkoumání vztahu mezi strukturou viru a jeho chováním.
--------------------------
Takto jsem evolučně stabilní strategii našeho viru formuloval již dříve a několikrát připomenul:
1. Základem evolučně stabilní strategie je strategie "pomalého spásání pastviny", resp. šetrného chování k hostiteli. Patrně takového, při kterém imunitní systém na přítomnost a množení našeho viru vůbec nereaguje.
2. Doplňující obrannou strategií, kterou spouští, když zjistí, že v napadeném organismu je mutace jeho vlastního kmene, která porušila "kmenové tabu" a začala se k hostiteli chovat nešetrně. V tu chvíli nás virus také přejde do modu rychlého spásání, resp. co nejrychlejší replikace v hostiteli. "Odbrzdí se", přechází do excitovaného, zdivočelého stavu.
3. Navazující korekční strategii, kterou zkouší, zda je ještě přítomna mutace, která porušila kmenové tabu (zda byla vytlačena nebo uklidnila). Vysílá vstřícný signál pomalého spásání, ovšem podle toho, jaká je reakce prostředí, je zase připravena přejít k obranné strategii rychlého spásání, resp. nešetrného chování k hostiteli.
(Beru hypotézu této formy evolučně stabilní strategie našeho viru s příslušnou metodickou skepsí, ale také se mně zdá stále pravděpodobnější.)
Patrně ji v nějaké míře mají všechny koronaviry nějak zabudovanou a patrně právě to, že se prosadila, vedlo k ústupu předcházejících koronavirových epidemií (SARS-CoV, MERS-CoV). Lze jen litovat, že samotnému fenoménu "ústupu" jako předmětu výzkumu nebyla věnována potřebná pozornost.
Otázky zní takto:
- Nakolik se náš virus evolučně stabilní strategii přiblížil.
- Jakými mechanismy a strukturálními prvky je realizována.
- Co může způsobit její selhávání.
Co se děje ve světě:
Zde je nejlepší zdroj s nejčerstvějšími informacemi:
https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries
Další významné zdroje o dění ve světě:
https://www.ft.com/content/a26fbf7e-48f8-11ea-aeb3-955839e06441
https://ourworldindata.org/coronavirus
První z odkazů přebírá Financial Times. Je na něm mj. vyjádřeno i to, jak vzrostl počet úmrtí v jednotlivých zemích oproti tříletému průměru. Na to by se měli podívat všichni popírači a chřipkaři.
Graf šíření mutuací:
https://nextstrain.org/ncov/global?gmax=19896&gmin=15114
Tyto stránky ukončily uveřejňování nových příspěvků, ale archiv zůstal. Důležitý je závěr, ke kterému dospěly.
Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:
Nejdůležitější je tento graf:
K tomu vynikající grafy z dílny Josefa Šlerky:
Na závěr: Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.
(Pokračování)