Náš virus a naše evoluční strategie

Ještě jednou k evolučně stabilní strategii pro lidskou pospolitost                                                           (Věnováno Bohunce)

...a asi ne naposledy.

Otázka, co je základem a jaké složky má dlouhodobá perspektivní evolučně stabilní strategie lidské pospolitosti (v celé její hierarchičnosti a globalitě), je patrně jednou z nejzajímavějších a současně nejdůležitějších otázek vůbec. Za to, že jsem si ji uvědomil v té podobě, v jaké ji chápu nyní, tak trochu může i náš virus, tedy koronavirus (není to ovšem jediný z možných pohledů na daný problém). Mj. i tím, jak určité prvky této evolučně stabilní strategie, kterou jsme se řídili, "rozhodil", jak málo stačilo, aby vyvolal animozity mezi lidmi, jak dokázal vyvolat efekt zapouzdření u řady jedinců a v jaké míře došlo k ovládnutí racionality i morality člověka memplexy, které jsou mnohem zhoubnější, než sám virus.

Problém evolučně stabilní strategie se týká každé pospolitosti (každého kmene, každého společenství). Má společný základ v tom, co bylo nazváno Tragédii společného (resp. dle původní interpretace Tragédií společné pastviny). Pro každého člena pospolitosti (a je jedno, jestli je to pospolitost virů jakožto nejprimitivnějších organismů, o kterých se pochybuje, zda to organismy vůbec jsou, lidí jako pánů tvorstva či ostatních organismů někde "mezi") existují dvě možnosti: Buď jednat na úkor pospolitosti a polepšit si na úkor pospolitosti (a tím se i více replikovat, dosáhnut lepšího postavení, většího vlivu), nebo dodržovat (většinou spontánně vyvinutá) pravidla ("pomalého spásání pastviny", šetrného chování k hostiteli, racionálního chování k prostředí a k ostatním) pospolitosti a umožnit její dlouhodobé udržení a případně i rozvoj.

Jedná se o problém, který má v každém konkrétním případu nesčetně detailů, jak pokud jde o evoluční zrození takové strategie, její konkrétní podobu, která umožňuje, aby fungovala a aby byla odolná vůči nejrůznějším vnějším vlivům. Žádná strategie přitom není absolutně stabilní, vždy se mohou objevit vnější vlivy, které ji "rozhodí" a mohou způsobit i zánik pospolitosti (kmene, společenství), která je jejím nositelem.

Protože se zabývám aplikací teorie her, zejména pak kooperativních her na lidskou pospolitost, je z tohoto hlediska zřejmé, proč mě problém našeho viru zaujal. Jeví některé aspekty chování, které je blízké evolučně stabilní strategii jemu "šité na míru" (podrobněji pro ty, kteří nečetli její popis, poznámka pod čarou). Co nám může model evolučně stabilní strategie nejjednoduššího organismu (ovšem nejsložitějšího mezi nejjednoduššími, to je také důležité) říci evolučně stabilní strategii "pána tvorstva", který v mnoha případech v sobě nechal propuknout nejtemnější pudy směřující proti aktuální podobě hodně nedokonalé evoluční strategie z hlediska stability (či přesněji jejím různým typům), kterou (kterými) se celé hierarchie v jejím globálním rozměru řídí různé pospolitosti. A to ho náš virus zatím jen tak trochu "pošimral". Projevilo se to velmi výraznými prvky:

-  Vyžírkovství – vydělat na všem na čem se vydělat dá, bez ohledu na dopady.

- Snahy uzurpovat si pod záminkou ohrožení kontrolu nad druhými.

- Pokusu ovládnout co největší komunikační prostor pro replikaci memplexů, pod jejichž vlivem ztrácejí lidé významné prvky racionality a morality, následně pak s nimi manipulovat v rámci dosažení stavu skupinové stupidity vytvořené poskytováním inside informací.

- Vydávání bezohlednosti za "intelektuální převahu" (typu "prozření), a to právě v případě lidí, kteří mají mindrák nedovzdělanosti a intelektuální méněcennosti.

Nositelka Nobelovy ceny Elinor Ostrom ukázala, že primitivnější lidské pospolitosti si v relativně neměnných podmínkách dokážou takovou evolučně stabilní strategii najít, dokážou uhájit "pomalé spásání pastviny" (které je velmi dobrým základem pro to, aby si představili, o co jde v mnoha empiricky odlišných případech).

Jak ovšem víme z prvního dílu "Bohové musí být šílení", stačí prázdná láhev od Coca-Coly vyhozená z letadla, aby, aby byla evolučně stabilní strategie kmene ohrožena. Jakou podobu tedy má evolučně stabilní strategie velmi složité, hierarchické, po celé planetě rozlezlé pospolitosti v podobě globální civilizace, která svou činností způsobuje výrazné a velmi dynamické změny svého vnějšího i vnitřního prostředí? Existuje vůbec taková strategie? Kde ji hledat?

Pokud existuje, tak její základ musí být právě v oné proměnlivosti, kterou vyvolává současná úroveň lidské pospolitosti. Proměnlivosti, která je výsledkem současného stavu poznání světa a umožňuje nesmírně dynamický vývoj technologií s důsledky, které člověka vystavují těžkým, permanentním a stále frekventovanějším zátěžím i zkouškám. Odnesení prázdné láhve od Coca-Coly na konec světa, abychom ji vrátili bohům, asi není realistické řešení.

Tak v čem spočívá základ a návazně i struktura vzájemně propojených složek evolučně stabilní strategie člověka (lidské pospolitosti), který by umožnil "pomalé spásání pastviny" (s konkrétní interpretací tohoto pojmu) v dané době, tedy nyní?

K tomu viz: https://radimvalencik.pise.cz/8226-evolucne-stabilni-strategie-cloveka-a-koronaviru.html

(A právě na tomto místě je nejlepší přestat a dát prostor každému na to, aby se nad touto otázkou zamyslel; no není náš virus inspirující? – Takže pokračování a dokončení zítra.)

Poznámka pod čarou pro ty, kteří ještě nečetli popis evoluční strategie našeho viru:

Takto jsem evolučně stabilní strategii našeho viru formuloval již dříve a několikrát připomenul:

1. Základem evolučně stabilní strategie je strategie "pomalého spásání pastviny", resp. šetrného chování k hostiteli. Patrně takového, při kterém imunitní systém na přítomnost a množení našeho viru vůbec nereaguje.

2. Doplňující obrannou strategií, kterou spouští, když zjistí, že v napadeném organismu je mutace jeho vlastního kmene, která porušila "kmenové tabu" a začala se k hostiteli chovat nešetrně. V tu chvíli nás virus také přejde do modu rychlého spásání, resp. co nejrychlejší replikace v hostiteli. "Odbrzdí se", přechází do excitovaného, zdivočelého stavu.

3. Navazující korekční strategii, kterou zkouší, zda je ještě přítomna mutace, která porušila kmenové tabu (zda byla vytlačena nebo uklidnila). Vysílá vstřícný signál pomalého spásání, ovšem podle toho, jaká je reakce prostředí, je zase připravena přejít k obranné strategii rychlého spásání, resp. nešetrného chování k hostiteli.
(Beru hypotézu této formy evolučně stabilní strategie našeho viru s příslušnou metodickou skepsí, ale také se mně zdá stále pravděpodobnější.)
Patrně ji v nějaké míře mají všechny koronaviry nějak zabudovanou a patrně právě to, že se prosadila, vedlo k ústupu předcházejících koronavirových epidemií (SARS-CoV, MERS-CoV). Lze jen litovat, že samotnému fenoménu "ústupu" jako předmětu výzkumu nebyla věnována potřebná pozornost.

Otázka zní takto:

- Nakolik se náš virus (COVID-19) evolučně stabilní strategii přiblížil.

- Jakými mechanismy a strukturálními prvky je realizována.

- Co způsobuje její selhávání.