Brněnská botanická zahrada/2

Po cestě na Slovensko jsem se krátce zastavil v Brně. Trochu času mně zbylo i na návštěvu místní botanické zahrady. Je malá, ale krásná. Venkovní část je volně přístupná. Uspořádáním i velikostí připomíná botanickou zahradu v Praze Na Slupi či v Erlangenu u Norimberka, případně ve Vídni u Belvederu.

Tvoří část areálu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, kde jsem chtěl původně studovat. Vzpomínám si, jak jsem zde viděl poprvé (ale také naposledy) elementární částice doslova na vlastní oči. Nevěříte? Měli tam a doufám, že dodnes mají prastarou Wilsonovu mlžnou komoru. Válec s pístem, horní část tvoří silné sklo. Nad válcem se kolem stěn vine ocelové péro. Pák píst posunete k horní části a tím stlačíte péro. V horní části, tam, kam péro nedosáhne, je kousíček radioaktivní látky. Do komory dáte kapičku vody a uvolníte válec. Ten je vymrštěn dolů, vznikne podtlak, voda se vypaří, ale vzápětí začne kondenzovat. Přesně v tu chvílí je obsah komory, kolem níž je silný magnet, ozářen zábleskem světla. Drobné kapičky se vytvářejí nejprve tam, kudy prolétají částice alfa a beta, jejichž let je zakřiven působením magnetu opačným směrem. Nádherně jejich dráhy vidíte. Když máte trochu štěstí, uvidíte i částice gama. Je to zážitek, který mám před očima dodnes a který obohatí představu o tom, co znamená něco, co není běžně vidět, pozorovat.

Foto 1: Něžná nádhera.

Foto 2: V horku jsou skleníky otevřené, takže si lze prohlédnout expozici z exteriérů.

Foto 3: Další druh masožravek.

Foto 4: Jezírko-