K EU: V čem má a nemá pravdu V. K. junior

V symbolický den výročí upálení Mistra Jana Husa 6. července vyšel Václavu Klausovi juniorovi obsáhlý rozhovor v Parlamentních listech, viz:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Klaus-ml-Odejit-ted-z-EU-Asi-jako-odejit-z-Protektoratu-v-roce-41-Je-tu-plan-629654

Pro mnohé byl zklamáním. Nejen proto, že Husovo výročí zmíněno nebylo. To je spíš problém načasování uveřejnění rozhovoru. Rozpaky mnoha příznivců Trikolóry vyvolaly především pasáže, v nichž jednoznačně neodmítl naše členství v Evropské unii. Zde jsem je z rozhovoru vyzobal:

"Upřímně, teď odejít z EU bez Polska, bez Maďarska a čelit neskutečné pomstě unie, to není nic, co by bylo v zájmu občanů České republiky. Máme podniky, kde jde 90 procent často na export do evropských zemí, takže opuštění EU teď prostě není realistický krok. Realistické není se tady hádat, kdo je větší vlastenec a kdo se víc vyjádří proti Evropské unii, ale hájit naše zájmy.

Teď se chystá "New generation EU", převzetí dluhů, společné evropské daně – a my musíme vyvinout všechny pronárodní síly a aktivitu, aby to vláda neakceptovala. Chystá se "Green deal" a musíme to odmítnout. A přestat přijímat evropské směrnice, které náš parlament schvaluje často bez rozpravy... a začít posilovat naši svrchovanost a kupříkladu přijmout zákon o nadřazenosti našich zákonů. Zkrátka vyvolat emoce touto cestou, ale snažit se zítra odejít... Chápu, že si to někdo přeje, když vidí paní Merkelovou, Leyenovou a další, jsem poslední, kdo by se chtěl nechat těmito lidmi řídit, ale skutečně teď na to síla není. To je podobné, jako bychom chtěli v roce 1941 odejít z Protektorátu. Když už, tak v roce 1944 na podzim...

Británie je stále členem a hlavou Commonwealthu, který sdružuje země napříč světem. Jde o stovky milionů lidí dohromady. Kromě toho Velká Británie daleko víc z EU dovážela, než vyvážela. Její export míří do jiných států, čili pro ně byl odchod ze strategického hlediska krok, který si mohla dovolit, aniž by to vedlo k většímu ekonomickému zakolísání. A taky byly velké snahy to Británii osladit. Dlouhou dobu se jim snažili zabránit, aby vůle lidí vešla v platnost.

U nás by to všechno bylo 12krát horší. Takže, pokud by chtělo odejít Polsko, Maďarsko a Slovensko, budu první, kdo to podpoří i u nás. Nechci se ale chovat populisticky, abych nahonil jedno procento hlasů tím, že budu něco vykřikovat. Republika na to není ekonomicky připravená. Krize bude velká i bez toho a nechat zdecimovat spoustu podniků tím, že na náš uvrhnou cla a další tresty, to není vůči občanům zodpovědné. Sleduji prospěch občanů České republiky...

Podle mě má vždycky smysl se stavět na odpor a hájit opačné hodnoty. Nejde o věci ryze evropské. Má to původ v nové světové levici, která má velké pozice v USA a teď jí tam překáží Trump, a má extrémně silné pozice v EU, protože je to nevolená entita, kde se jim cíle dosahují snadněji. Největší problém pro diktátory je vždycky projít přes všeobecné volby, kde se lidé často staví na odpor. Někdy se jim povede utrhnout moc i přes volby, viz druhá světová válka, ale volby jim obecně vadí nejvíce.

Eurokratům nevyšlo žádné referendum. Mají nějaké plány, a v jedné zemi vyhraje Salvini, jinde Orbán apod. V orgánech EU, které nejsou demokratické, bují tyto snahy daleko rychleji než v demokratických institucích. Proto i více bují v médiích a v akademických pracovištích nebo na vysokých školách, kde rovněž není demokracie, kde se dá pomocí vlivu, peněz a názorů to území ovládnout."

V tom, že junior apeluje na realismus, mu dávám zapravdu. Vystoupit samostatně z EU je nereálné. Nicméně řada formulací z jeho úst je nepřesných. Pokusím se je doplnit, a to i ve vztahu k těm, kteří se domnívají, že mohou něco vydělat na hesle "Pryč z EU, bezpodmínečně, sami a hned!":

1. EU je v krizi, která se bude prohlubovat, protože v podstatě zanikly mechanismy zpětné vazby, které by umožňovaly korekci, nebo které by k rozhodování připustily nějakou silnou osobnost (mám na mysli nepodlézavou, nevydíratelnou, neustrašenou, vzdělanou, s přehledem). EU se prostě rozpadá a začal boj o nástupnictví, o rozdělení dědictví. A v tomto boji se prostor nevyklízí. Byla by to zbabělost i hloupost. (To hlavně na adresu "statečných radikálů".)

2. Klíčovou roli bude mít v tomto boji vytváření spojenectví. Zde má junior pravdu. Přirozeným základem spojenectví je V4, i když s Polskem budou problémy. Ale s tím je třeba počítat a jednat moudře. Ještě přirozenějším a hlubším základem spojenectví je to, že jsme součástí středounijního prostoru, který sehrál v dějinách Evropy mimořádnou roli (i při obraně ozbrojených výpadů vedených pod vlajkou islámu) a hlavně: Vytvořil dlouhodobě funkční předobraz EU v podobě Rakouska a Rakouska-Uherska. Při všech chybách a selháních tohoto soustátí nelze nevidět, že šlo o multijazykové, multikulturní, multietnické, multináboženské atd.... území efektivně administrativně spravované po mnoho století, které obstálo v napoleonských válkách, při zvládnutí průmyslové revoluce atd. atd. Takže nejen V4, ale také Rakousko, Slovinsko včetně vazeb na okolní země (třeba i severní Itálii, část Balkánu či Ukrajiny). Mj. v zakládajících dokumentech EU o roli Rakouska, Rakousko-Uherska jako "předobrazu" EU není ani slovo.

3. Jak kdysi říkal jeden filozofující politik – když se vyváží velká hromada hnoje, je dobré jej vyvézt po částech, resp. rozdělit program na "minimum" a "maximum". V daném případě to znamená prosazovat se spojenci emancipaci středounijního prostoru proti zcela zjevné diskriminaci ze strany tzv. "západu", který selhává ve všem, v čem může lídr soustátí selhat. Pokud někdo chce nějakou analogii, tak je asi dobré připomenout si rakousko-uherské vyrovnání (Maďarům to určitě udělá radost), ale také chyby, k nimž z hlediska přežití daného státního útvaru při "vyrovnání" došlo.