Čekání na DEVÁTOU VLNU koronaviru?

Považuji úvahy o tzv. "druhé vlně" koronaviru za přinejmenším matoucí či alibistické. Každopádně svědčí o nepochopení toho, jak náš virus funguje. Kolik by pak těch vln bylo? Devět?

Proč zrovna devět? Vzpomněl jsem si na slavný obraz Ajvazovského:

K tomu mj. Wikipedie říká:

Devátá vlna je metaforické označení pro vyvrcholení negativní gradace, které vychází z námořní legendy, že devátá (nebo devátá z devátých) vlna je vždy největší, nejsilnější, nejhorší. V původním významu po deváté vlně přijdou menší vlny, které opět gradují k další deváté vlně, zatímco v přenesených významech je devátá vlna často chápána jako poslední, ať už ve smyslu všezničující (pak již nezáleží, co přijde po ní), anebo ve smyslu zatěžkávací zkoušky, kdo ji přežije, má vyhráno (po deváté vlně nastane uklidnění).

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dev%C3%A1t%C3%A1_vlna

Proč se mi pojem "druhá vlna koronaviru" nelíbí? Především je nutné rozlišit mezi "druhou vlnou", pokud by měla nějaký důvod, a projevem nezvládnutí první vlny. Řečmi o "druhé vlně" si může někdo připravovat alibi.

Mimo jiné – vzpomeňme si, že "teoreticky" se příchod "druhé vlny" na podzim "zdůvodňoval" menším množstvím slunce a souběhem s chřipkovou epidemií. Obojí asi nemá na koronavirus příliš velký vliv. Nyní se začalo mluvit o tom, že druhá vlna přichází už teď, přitom jsou to projevy toho, že ještě neodezněla první vlna, případně dochází k jejím recidivám.

Pokud platí, že koronavirus působí devastujícím způsobem zejména tam, kde dojde k vícenákazám, tj. střetu několika mutací, které se vzájemně vydráždí nekooperativním chováním pří "spásání pastviny" (svého hostitele), pak je potřeba počítat s tím, že poměrně dlouho tu budou regiony (menší ale i velké), kde bude náš virus v excitovaném (zdivočelém) stavu. Bude nutné:

- Vrátit se v těchto regionech k přísným restriktivním opatřením.

- Izolovat tyto regiony i za cenu ekonomických ztrát.

Stávající vývoj epidemie ukázal následující:

- Tam, kam se náš virus nepřenese jako zdivočelá vícenákaza, tam se epidemie rozbíhá velmi pomalu, ale nakonec se dříve nebo později rozběhne, a pak se obtížně zastavuje.

- Tam, kam se náš virus přenese jako zdivočelá vícenákaza, tam se epidemie rozbíhá velmi rychle.

V obou případech pak působí spontánní mechanismy postupného zklidnění viru, které výrazně podporuje zavedené restriktivních opatření.

Ovšem právě proto, že se vždy jedná o to, jaká kombinace vícenákaz se vytvoří, je konkrétní průběh ovlivněn vždy řadou nahodilostí.

Je poměrně pravděpodobné, že náš virus vytváří mutační oscilace, kterými nabízí kooperativní či nekooperativní strategii chování vůči svým soukmenovcům. A to v závislosti na tom, co se děje v jeho prostředí. Přitom vše tak, aby vracel vývoj k základu své evolučně stabilní strategie, tj. "pomalému spásání". Při velmi nešťastné kombinaci vícenákaz mu jeho evolučně stabilní strategie velí, aby lokálně obětoval sám sebe včetně svého hostitele. Pravděpodobnost, že se tak stane, roste, pokud nejsou činěna restriktivní opatření.

Nečekejme na nějakou "druhou vlnu", řešme problémy spojené s tou první a dořešme je. Nevydávejme za "druhou vlnu" pochybení a nedůslednosti, kterých se dopouštíme v reakci na první vlnu, která tu bude ještě dlouho.