S Rudolfem Hegenbartem o člověku

Osobně jsem se s Rudolfem Hegenbartem setkal jedinkrát. V jeho Cikháji pod Žákovou horou v roce 1994. Měl jsem s ním udělat rozhovor o listopadu 1989, on se neustále snažil mluvit o významu role vědy v rozvoji techniky a celé společnosti. Mám dojem, že se nesnažil zavést rozhovor jinam. Prostě to považoval za to nejdůležitější a roli, kterou mu připsali v přípravě listopadových událostí, měla patrně odvést pozornost od toho, jak to bylo ve skutečnosti. Ale to už asi dnes není důležité. Role vědy v rozvoji společnosti důležitá je, a pokud se má něco změnit k lepšímu, by měla růst.

Občas si vyměňujeme některé texty vlastní tvorby, které rozesíláme širšímu okruhu lidí. Nedávno jsem takto dostal jeho úvahu o člověku, která mě zaujala. Zde je:

Člověk – to zní hrdě!

Kdysi ve škole nám říkávali, že ústředním problémem filosofie je člověk. A skutečně při studiu jsem získával poznatky, že filosofové všech dob od Sokrata, Platona přes Descarta, Hegela až po K. Marxe pracovali s filosofií o člověku. Vlastně podobný problém řešily a řeší všechny speciální obory. S určením člověka se setkáváme v přírodovědě, v sociologii, ale i v matematice a ostatních vědách buď přímo, nebo zprostředkovaně. Každá věda je specifickým způsobem objektivizací člověka, neboť samotná formulace problémů je dílem člověka.

Filosofie spojuje obecnou teorii bytí s programem přeměny lidské skutečnosti. Jedním z hlavním jejích úkolů je hledání úlohy osobnosti, a to jak ve vztahu ke společnosti, tak i k ostatnímu světu. Tato problematika nabývá na významu i v současné době. V rozhárané době jakoby normální člověk ztrácel svou přirozenost a stával se otrokem díla, které sám vytvořil. Ve škole jsme to nazývali, že člověk se odcizuje. Přichází nadvláda mrtvé práce nad živou, člověk ztrácí pocit tvůrce, nastupuje nadvláda instituce nad životem normálního člověka.

Kleště EU umožňují, že člověk nepotvrzuje sám sebe, nýbrž se popírá, je v ní nešťasten.

Jeho práce není dobrovolnou, ale vynucenou směrnicemi, příkazy, někdy i horšími formami. Zažili jsme za protektorátu Čechy a Morava. Mizí existenční potřeby člověka, národa. Člověku se odcizují instituce, orgány, vadí mu direktivní řízení svého osudu. Odcizení se projevuje stále výrazněji v osamostatnění společenských vztahů vůči lidu, spoutáním člověka. Člověk je vystaven falešnému vědomí, což se může projevit v psychickém životě člověka. Mnozí odsuzují K. Marxe. Marx ale předpokládal likvidaci odcizení, emancipaci člověka, stále nové přisvojování nejen sil přírody, ale i vlastních lidských výtvorů a tím stálé obohacení lidské podstaty. Člověk sám sobě se měl stát cílem veškerého lidského snažení.

Vzpomněl jsem si na knihu Karla Kosíka, kterou vydala akademie věd v roce 1966 pod názvem Dialektika konkretního. Našel jsem ji.Vybral jsem jen jeden odstavec. Cituji:

Člověk se zpředmětňuje ve výsledcích své práce na základě svého vědění., vzdělání, názorů estetických i světonázorových. Člověk je bytost, jejíž bytí je charakterizováno praktickou produkcí společenské lidské skutečnosti a duchovní reprodukcí lidské a mimolidské skutečnosti, skutečnosti vůbec."

Ze života vím, že člověk je především bytostí společenskou a jeho životní činnost se stává předmětem jeho chtění a jeho vědomí. Člověk v celé své šíři, ve všech svých problémech, se může stát tím, čím má být, jen a jen prostřednictvím společnosti. Tak může nalézt naplnění svých ideálů.

No a jsem u jádra věci, které jsem mínil svým úvodem připomenout. Včera jsem mluvil s přítelem ze Žďárských strojíren. Zlobil se na EU, vyčítal jak se všechno ve společnosti "drhne", jak roste nespokojenost lidí, jak se politické strany hádají, jak se rozvrací to či ono a člověk se stává "pidimužíkem" bez jakékoliv moci apod.

Když domluvil. zeptal jsem se ho, zda také nezvonil klíči 17. listopadu 1989, nevyvolával slávu V. Havlovi, zda nedal svůj hlas pro vstup do EU, zda se nepřidal do skupin, které volaly za přeměnu lidské skutečnosti, zda se sám "nezpředmětnil"? Zarazil se. A rychle přehodil diskusi na nemoc jeho babičky, na problémy s deštěm a s vodou, která přináší v současné době problémy. Nabídl jsem mu můj rozháraný článek "Zamyšlení před spaním".

Záhy jsme se rozloučili. Pokud si ho vůbec přečte, určitě neodpoví. A já vím dopředu proč! Určitě byl u všeho po 17. listopadu 1989.Osobně bych se ale zamyslet nad úlohou sebe sama, nad svým charakterem a postojem když odněkud vane jiný vítr, nad mým světonázorem, nad tím, komu a proč jsem sliboval věrnost či přísahal a pak se otočil, aniž bych věděl proč.

Vzpomněl jsem si na svoji návštěvu v NSR, v Severním-Porýní-Vestfálsku. Dojednávali jsme a uzavírali dohody o spolupráci v oblasti životního prostředí a vědeckotechnického rozvoje. V této republice NSR měli velké zkušenosti a vynikající výsledky. Jejich zkušenosti mohly obohatit náš průmysl, ekonomiku. V příjemné atmosféře rozhovorů jeden představitel technického a výrobního seskupení se mě ptal, jakému větru fandím. Odpověděl jsem, že i když jsem na Západě, fandím východnímu větru, protože vane stále příjemně a je perspektivní. Neopověděl.

Co na závěr mé poznámky ke dni? Vím přesně, že ústředním problémem naší společnosti je člověk, jeho znalosti, světonázor, postoje, národní hrdost! Rád se znovu vrátím k závěrům Karla Marxe i V. I. Lenina. Hrdým člověkem, vlastencem se můžeš stát jen tehdy, obohatíš-li svou mysl vším, co lidstvo vytvořilo a tím, co nám zanechali zakladatelé našeho státu 28. října 1918 a 9. května 1945!

Rudolf Hegenbart

Napsal jsem mu k tomu to, co považuji v současné době za nejdůležitější:

Za sebe bych dodal, že naplnění smyslu lidského žití (i v existenciálním smyslu) bezprostředně souvisí s orientací na plný rozvoj schopností člověka, tj. využití všech přírodou daných dispozic a společenských podmínek k poznávání světa nejen rozvojem racionální, ale také představivostní a emocionální složky.

Odtud pak "evolučně stabilní strategie" (ve smyslu teorie her) pro lidskou pospolitost:

Jde o společnost, ve které je svobodný rozvoj schopností každého podmínkou rozvoje všech.

A takováto společnost je i ekonomicky nejproduktivnější a ekologicky nejšetrnější.

Potěšilo mě, že odpověděl:

Díky!! Souhlasím.

R. H.

P. S.: Momentálně mě uvedená otázka zajímá právě v souvislosti s hledáním evolučně stabilní strategie pro člověka, k čemuž mě, paradoxně inspirovalo to, že se zabývám sestavením modelů, které umožňují konfrontaci šíření epidemie COVID-19 (to má některé unikátní parametry, s nimiž jsme se dříve nesetkali) s realitou. Je to mimořádně zajímavé, teorie her zde nachází výborné využití. A také nabízí otázku, čím se liší evolučně stabilní strategie maximálně zjednodušeného organismu pěstovaného evolucí miliardu let od evoluční strategie tvora, který (na rozdíl od našeho viru) má obrovský prostor pro individuální rozvoj, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/8012-covi-kavicka-21-6-rf-7889-us-33388-komentar.html

https://radimvalencik.pise.cz/8013-covi-kavicka-22-6-rf-7728-us-26079-komentar.html

https://radimvalencik.pise.cz/8032-covi-kavicka-23-6-rf-7600-us-31496-komentar.html

(Mj. doposud jsem se zabýval aplikacemi teorie her právě v oblasti společenské, resp. ekonomické.)