Náš virus spolupracuje lépe než lidé

COVID-19 a tragédie společné pastviny. Překvapující evoluční stabilita. Rasová čistota kmene. Nositelka Nobelovy ceny by žasla.

Chvála diskusní skupiny Covid_19philosophy:

Začnu chválou diskusní skupiny Covid_19philosophy na FB. Zde je na ni odkaz:

https://www.facebook.com/groups/208008770285228/

Sešla se tam řada odborně fundovaných lidí, kteří pravidelně sledují určité oblasti odborného dění v zahraničí i u nás, a srozumitelně o svých poznatcích informují ostatní. To by jednotlivec sám nezvládnul. Vznikl tak vlastně jakýsi neformální tvůrčí tým, který do toho, co se v souvislosti s nákazou odehrává, vidí nezaujatě a na velmi solidní úrovni.

Tak jsem se například díky Matěji Šustrovi dostal k zajímavým článkům o bádání v oblasti mutací koronaviru. O takto získaných poznatcích jsem informoval ve svém pravidelném seriálu zde:

https://radimvalencik.pise.cz/7914-covi-kavicka-25-5-65-novych-pripadu-komentar.html

Nové poznatky podstatným způsobem upřesňují to, jak se virus chová. Ukazují na to, že mutace patrně nehrají tak významnou roli v chování viru, jak se zdálo.

Nový virus však patrně mění své chování:

Přesto patrně k výrazné proměně (trochu obdobné, k jaké došlo v případě SARS, tedy přesněji SARS-CoV, tento virus je SARS-CoV-2) chování nového viru dochází. Například ke dni 23.

5. jsme zaznamenali další významný pokles počtu hospitalizovaných na 145 (-11) oproti předcházejícímu dni, což jsou při stejném počtu nakažených menší než poloviční počty než na začátku epidemie. Na pouhých 24 (-5 oproti předcházejícímu dni) se snížil i počet těžkých případů. Deset dnů před tím to bylo 217 a 42, od té doby (ale i do té doby) při větším počtu aktuálně nakažených obě čísla neustále klesají. Fakt, který je nutné vysvětlit.

Dobře je to vidět na tomto obrázku:

Těžké případy – červená lomená linie.

Lehčí případy – modrá lomená linie.

Přitom počet aktuálně nakažených se už delší dobu příliš nemění a dokonce ani neklesá.

Horní obrys červené plochy.

To nelze vysvětlit jen lepší připraveností lékařů. Zdá se, jako by se virus "polepšil". Vzhledem k tomu, že role mutací patrně není významná, je to spíše "ochočením" viru než jeho "šlechtěním", viz dříve:

https://radimvalencik.pise.cz/7909-vyslechtit-nebo-ochocit-covid-19-tot-otazka.html

Dal jsem si práci a namátkově se podíval na jiné země (je to piplačka, protože grafické vyvedení jsem nenašel) a je to obdobné. I tam, kde virus "zdivočel" dochází k jeho "polepšení". Úbytek hospitalizací a těžkých případů, a to i při srovnatelném či dokonce větším počtu nakažených, nelze vysvětlit ani pokrokem v oblasti léčebných metod, ani lepší technikou a širším záběrem testování, které je schopno zachytit i dříve "neviditelné" či "přehlížené" případy. S naším virem se zkrátka něco děje.

Může to být sluníčkem, může to být epidemiologickými opatřeními, ale může to být i vývojem kmene SARS-CoV-2.

O metodologii tvorby modelů (resp. konceptů):

Dříve, než se pokusím dát vysvětlení, odhalím něco z "kuchyně" tvorby modelů. Variací základního modelu teorie evolučních her, které vycházejí v hry typu "vězňovo dilema" či blízkého typu hry "tragédie společné pastviny" a které rozšiřují původní model tím, že se jedná o hry s velkým množstvím opakování, je obrovské množství. Liší se v mnoha "maličkost", ale dávají výrazně odlišné výsledky. Přitom variace modelů jsou vícedimenzionální, tj. liší se od sebe v mnoha různých směrech.

Vzhledem k tomu, že modelů, kterými lze modelovat (například v našem případě) chování viru je obrovské množství, nemá smysl pokoušet se o předčasné kvantifikace. Lépe je pracovat s určitou představou, tu vyjádřit pojmy a formou myšlenkového experimentu takto vytvořený koncept konfrontovat s realitou. Vyžaduje to znalost modelů, určitou invenci a sledování poznatků z různých, z často velmi různých oblastí. Když má člověk štěstí, nachází je odborně "natrávené" třeba právě na stránkách nějaké diskusní skupiny. Většina oficiálních zdrojů je totiž příliš úzce zaměřena.

K materiálům, které pro skupinu získal Matěj Šustr:

Pokusím se nyní stručně interpretovat, co znamenají poznatky, které zprostředkoval Matěj Šustr. Do jeho původních podkladů vkládám svou interpretaci:

Co z toho vyplývá a jak vysvětlit chování viru:

Jedním z možných vysvětlení je, že si náš virus žárlivě střeží svoji "kmenovou čistotu" a tím si uchovává dlouhodobou evoluční stabilitu i na bází RNA (která je vůči mutacím méně stabilní než DNA).

To je možné. Jak neustále připomínám, předchůdci našeho viru tu byli patrně ještě před dinosaury. Virus je "vymakaný". Jeho základní strategie je založena na kooperativním řešení hry typu "tragédie společné pastviny" s opakováním.

Vsuvka: Kmen "člověk" ještě takto "vymakanou" strategii pro tuto hru nemá, i když v jednodušších společnost ji již zvládá. Elinor Ostrom za porovnání modelů s empirickými daty právě v této oblasti dostala v roce 2009 Nobelovu cenu za ekonomii, viz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Elinor_Ostrom

Člověk má oproti našemu viru ještě co dohánět.

Evoluční hra našeho viru by pak mohla být založena na hlídání "čistoty rasy", resp. svého kmene, a to právě z hlediska dlouhodobého evolučního uchování kooperativního řešení hry typu "tragédie společné pastviny" s opakováním:

Některé předpovědi z výše uvedené hypotézy (resp. konceptu, pokud by odpovídal realitě):

1, Virus sám není nebezpečný, i větší dávka málo "promutované" nákazy patrně neobsahuje spouštěcí mechanismus vedoucí k nebezpečnému (či dokonce alespoň viditelnému) průběhu choroby.

2. Mnohem větší nebezpečí projevuje "sestěhování" různých bodových mutací do jednoho prostoru. Na některé může základní kmen reagovat velmi nepřátelsky a "zdivočet". Je to hra uvnitř kmene, kterou zvenku můžeme ovlivňovat jen vhodnými omezeními. (Například nedopustit šílenost či sabotáž v podobě ruské "repatriace" 250 tisíc osob, které spolu letěly ve velkých množství v letadle, byly mnoho hodin na letištích, oslavovaly s rodinami a známými příjezd...) Nás virus má patrně velkou "trpělivost" (dost toleruje i Lukašenka), ale co je moc, to je moc.

3. Původní nákazu patrně nezjistíme. Dlouhou dobu se virus šířil neviditelně a projevil se až šířením vícenákaz. Není vyloučeno, že ho ke zdivočení přivedly umělé zásahy do jeho základní evolučně stabilní struktury DNA, kterou vyhodnotil "po bolševicku" ve stylu "největší nepřítel = nejbližší ne přítel" (rozlišení "nepřítel" a "ne přítel" je zde podstatné)

4. Náš virus si patrně hlídá hlavně čistotu rasy a to právě z hlediska kooperativního řešení základní hry. Proto svým chováním možná ani nebude reagovat na podzimní chřipkové epidemie (ale taky bych zachovával předběžnou opatrnost). Virus normální chřipky je pro něj příliš evolučně vzdálený a nezajímavý. Laicky řečeno, je "pod rozlišovací úrovní" našeho viru, zda člověka napadne a sežere tygr, bacil tyfu nebo virus chřipky. Všechny tyto organismy nevstupují do jeho hry, protože jsou mu příliš evolučně vzdálené.

5. Patrně lze zjistit, které "bodové mutace" či jejich menší sekvence či souběhy vedou ke "zdivočení viru". Ale dá to hodně práce. Velkou roli při jejich vzniku a kumulaci hraje nahodilost. Proto se případy vzniku nových velkých lokálních center nákazy budou vyskytovat zřídka a vždy v návaznosti na šíření již zdivočelých forem.

Uvidíme, co přenesou další poznatky.