Občas, ale jen velmi zřídka, se mně stane, že se dostanu do místa, ve kterém zažívám obdobný pocit jako hrdina Foglarovy knihy, když objevil "nová loviště". Tedy v daném případě Jezerní kotlinu, která pak dala knížce jméno. Myslel jsem, že mě v blízkém okolí Prahy už nedokáže nic překvapit. A přece...
Na cestě autem z Berouna do Hostimi jsem zastavil na polní cestě odbočující vpravo těsně před tím, než silnice začíná klesat. Vydal jsem se po cestě ke skalám nad soutokem Kačáku a Berounky, kde jsou pozůstatky hradiště Kozel. Žádné turistické značky tu nejsou a polní cesta končí. Terén je však průchodný a orientovat se zde lze poměrně dobře. Měl jsem v plánu projít nad skalami proti proudu Berounky až na pozoruhodnou skalní stěnu, která je nad místem zvaném Šanův Kout. I zdola je to pozoruhodná podívaná, shora to bude ještě zajímavější, říkal jsem si. A to jsem netušil, že zde objevím "nová loviště", krajinu, o jaké se mně ani nezdálo.
Foto 1: Jeskyňka vzniklá důlní činností v horní části lomu Alkazar. Zdola je místo nepřístupné.
Foto 2: Pohled z jeskyňky na protější část lomu. Kdysi zde patrně vedla chodba pod zemí až k protějšímu otvoru.
Foto 3: Pohled z horní části Alkazaru směrem k Berounu. Nad ním je vidět vrch Děd, který dosahuje téměř 500 metrů nad mořem (493).
Foto 4: Horní část Alkazaru je moc pěkná, takový svět sám o sobě.
(Pokračování)