Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

jiří tříska: Pozoruhodné, pozoruhodné, i když, kde jsou bratři respiratoristé druhé a třetí instance ? Kde jsou, byť naštěstí okrajoví a minoritní, oslintavači cizích klik a spotřebního tovaru v hypermarketech ?

Pokud by se to mělo brát se zrnkem soli vážněji, tak co je společné všem nám memplexově promořeným (leč pohříchu neimunizovaným) ? Že prostě ne-ví-me a přitom že naše nevědění se váže k vitálně důležitým předmětům, otázkám a skutkovým okolnostem. A je úplně jedno, jestli je za takové kdo považuje, z vnitřního přesvědčení nebo proč. Kdokoli by chtěl například nad vším tím hemžením prostě jenom mávnout rukou, dnes už nemá šanci (co teprve zítra) a skončí přinejlepším v nějaké sektě zatvrzelých popíračů. A to přitom do všeho guláše přičůrávají nejen řiditelé mocenských autobusů, ale nevolky i ti, o nich se přepokládá, že o dílčích speciálních aspektech problému snad už přece jen něco pozitivně vědí, včetně lékařů a epidemiologů: jejich výstupy směrem k laickému davu tu a tam vyznívají promořeněji než co jiného. Prostě nevíme přímo ukázkově, bombasticky a špičkově, asi jako Horníčkův ostříhaný Samson. To si pak memplexy snadno medí jak petúnky ve slepičincích.

Alternativně a zřejmě zcela po evropsku se lze utěšovat s Erasmem: i když se o něčem dá získat přesné vědění, pak to nezřídka lidskému štěstí spíše škodí.