josef novák: Zdá se, že Radim Valenčík st. se, při své (marné) snaze obalamutit (opít rohlíkem) hodnototvornou většinu (tj. dolních 99%) populace v zájmu horního 1% (a v zájmu zajištění budoucího vydatného penězotoku do soukromého školství), vrátil (prozatím?) od drzého očividného lhaní, jímž se "vyznamenal" ve svém článku (který pak raději nechal z tohoto svého blogu zmizet) "Bohatství a chudoba jako problém/6" (http://radimvalencik.pise.cz/7666-bohatstvi-a-chudoba-jako-problem-6.html), k poněkud mírnější formě oblbování.
Jedinou spravedlivou společenskou nerovností v přístupu k vytvořenému bohatství je nerovnost odpovídající množství osobně odvedené společensky nutné živé práce.
Je tedy nespravedlivé a (pro dosažení dlouhodobé společenské stability) nepřijatelné přivlastňovat si (kýmkoli) z titulu "investovaných investičních prostředků" byť jen část z vytvořeného bohatství, protože takové přivlastňování znamená bezpracný zisk na úkor těch, kteří osobně odvedli svoji část z takového množství společensky nutné živé práce, jež je nutné k vytvoření onoho bohatství.
Neboli (o něco přesněji) jinými slovy:
Cizí (tj. nikoli jen svou osobní) pracovní sílu využívající vlastník kapitálu ("investovaných investičních prostředků") si z nově vytvořeného (přidaného) bohatství přivlastňuje (zpravidla výrazně) větší podíl, než odpovídá podílu jím (tj. vlastníkem kapitálu osobně) odvedeného množství společensky nutné živé práce na takovém celkovém množství společensky nutné živé práce, které muselo být vynaloženo k vytvoření onoho (přidaného) bohatství.
Taková je skutečná podstata Marxovy teorie nadhodnoty a nic na tom nemohou změnit výše uvedené pokusy Radima Valenčíka st. svést čtenářovu mysl na scestí.
Tím, že Radim Valenčík st. popírá (rádoby vyvrací) platnost Marxovy teorie nadhodnoty, popírá i onu jedinou spravedlivou společenskou nerovnost (v přístupu k vytvořenému bohatství), z čehož plyne, že Radim Valenčík st. nemá ani v úmyslu usilovat o spravedlivé společenské uspořádání.
Radimem Valenčíkem st. prosazovaný stereotyp společenské změny navíc nemá ani schopnost zabránit rostoucí společenské nerovnosti (tj. prohlubujícímu se zbídačování hodnototvorné většiny (tj. dolních 99%) populace), která je zdrojem společenské nestability řádově větší, než je společenská nestabilita způsobená za socialismu snahou zástupců vlastníků uzurpovat vlastnictví pro sebe.
Ke všemu, i kdyby Radimem Valenčíkem st. prosazovaný stereotyp společenské změny schopnost zabránit rostoucí společenské nerovnosti měl (jakože ji nemá), úspěšná realizace tohoto Valenčíkova stereotypu je podmíněna nezávislostí fungování (kapitálového) trhu na zájmech horního 1% (v tomto případě spíše na zásazích horního 1 promile).
Taková nezávislost neexistuje a nikdy existovat nebude (George Soros je jen špičkou ledovce téměř úplně skrytého zrakům veřejnosti), a proto je úsilí o realizaci Valenčíkova stereotypu společenské změny dopředu odsouzeno k nezdaru, přičemž Radim Valenčík st. ani omylem není tak hloupý, aby si to neuvědomoval.
Přesto Radim Valenčík st. tvrdí, že tento jeho stereotyp společenské změny je řešením "problému bohatství a chudoby".
Pročpak asi to tvrdí, když si téměř jistě musí uvědomovat, že to není pravda?