Bohatství a chudoba jako problém/6

26. březen 2020 | 01.00 |

blog ›

Na pokračování uveřejňuji monografii na atraktivní a současně i kontroverzní téma bohatství a chudoba. Podrobný úvod (jak vznikla, kdo ji zpracoval apod.) i její obsah uveřejňuji v první části, odkazy na zdroje budu uveřejňovat průběžně.

Bohatství a chudoba jako problém:

Kdy a proč problém, jak jej řešit – 6. část

Jak v praxi investiční řešení realizovat? Všimněme si, že v rámci tohoto pohledu (vyjádřeného příslušným modelem), nedochází k přerozdělení jen prostřednictvím státu, ale také a především prostřednictvím kontraktů, které mezi sebou uzavírají vlastníci investičních prostředků a investičních příležitostí. A tyto kontrakty se týkají všech typů investičních příležitostí, tedy i těch, které jsou spojeny s nabýváním, uchováním a uplatněním schopností člověka (jeho lidského kapitálu). Proto tuto cestu nazýváme investičním řešením problému bohatství a chudoby.

Vyvstávají tak dvě otázky:

1. Co je nutné udělat pro to, aby investiční příležitosti spojené s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu byly využívány (a to v případě všech členů společnosti) podle míry jejich výnosnosti? (To je otázka, která se nám neustále vrací jako zásadní a která se stává čtenáři tím srozumitelnější, čím více ji chápe v kontextech.)

2. Co brání tomu, aby investiční příležitosti spojené s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu byly využívány (a to v případě všech členů společnosti) podle míry jejich výnosnosti? (Navazuje na předešlou a odpověď na ni odpovídá i na otázky, proč rozdělování společnosti na bohaté a chudé může vyvolat problémy a jak tyto otázky řešit.

V prvním přiblížení lze říci:

- V prvním případě (z hlediska odpovědi na první otázku) jde o prosazení komplexních reforem, které umožní, aby se odvětví produktivních služeb (služeb zaměřených na nabývání, uplatnění a uchování lidského kapitálu) mohlo vyvíjet na svém vlastním ekonomickém základě, aby na základě HCC kontraktů, které reformy umožní, bylo financováno z ekonomických efektů, které přináší. (K HCC, tj. kontraktům týkajícím se lidského kapitálu podrobně zejména PALACIOS LLERAS, M.: Investing in Human Capital: A Capital Markets Approach To Student Funding. Cambridge: Cambridge University Press, 2007.)

- Ve druhém případě jde o překonání averze k těmto reformám. Jak si ukážeme, je averze k reformám přímým důsledkem těch problémů, které se odvíjejí od polarity bohatství a chudoby. Tato averze je primárně daná možností investování do společenské pozice, následně pak reakcí těch, kteří tuto možnost nemají, na různé projevy fenoménu investování do společenské pozice.
Srovnání redistribučního a investičního řešení problémů generovaných polaritou bohatství a chudoby

Kromě redistribučního řešení problémů generovaných polaritou bohatství a chudoby tak máme ještě jednu cestu, cestu investičního řešení. Zatímco redistribuční řešení je každému zřejmé na prvního pohled, investiční řešení je skrytější, náročnější k pochopení a spojené s nutností překonat řadu psychologických bariér, o kterých ještě bude řeč. Připomeňme si, že existují tři typy redistribučních přístupů – dva radikální a jeden umírněný, dva "vyzkoušené" a jeden (zatím) "nevyzkoušený":

- Umírněný, vyzkoušený v podobě sociálního státu.

- Radikální, vyzkoušený v podobě snahy odstranit původ rozdělení na bohaté a chudé formou postátnění výrobních prostředků.

- Radikální a zatím nevyzkoušený v podobě ekopřidělového systému.

Určitá míra redistribuce vytváří příznivé podmínky pro investiční řešení problému bohatství a chudoby. Pokud se však tato míra redistribuce překročí, dojde k tomu, že se vypouští "Kraken" v podobě obtížně zvladatelných tendencí nástupu nekontrolovatelné redistribuční moci.

Zde je třeba vzít v úvahu psychologický aspekt vztahu mezi redistribučním a investičním přístupem k řešení problému bohatství a chudoby. Snadnost vytvoření představy o redistribučním řešení navázaná na skupinové sdílení a iluzi možnosti podílet se na praktikování redistribuční moci po celou moderní historii lidstva byla, je a patrně ještě dost dlouho bude lampou, ke které v temnotě vzniklé potlačením role racionality (dobré teorie, vědy zaměřené na pochopení toho, o co jde) jsou přitahovány jako můry osoby, které z různých důvodů nedospěly k osvojení kritického myšlení orientovaného na vytvoření uceleného systému poznatků o světě, ve kterém žijeme.

Výše uvedené má příčiny nejen ve specifikách vývoje lidského myšlení, v tom, jak na sebe působí různé složky lidské psychiky a jak je s nimi možné manipulovat, ale i v samotné podstatě mechanismů, kterými se udržuje moc pocházející z rozdělení na bohaté a chudé, která je nenasytná, pokud jde o prohlubování příkopu ekonomické segregace, protože na tom je závislé uchování jejích privilegií, její dominantní pozice, její přežití. Naším cílem bude obnažit tyto mechanismy tak, aby byly "jasné a zřetelné", aby ten, jehož myšlení se ještě nezapouzdřilo, je mohl přečíst a účinně jim čelit. Konkrétním výsledkem bude výklad reforem, o které jde. Výklad co nejnázornější. Současně s tím i objasnění příčin averze k reformám.

Na závěr úvodní části porovnáme grafické vyjádření redistribučního a investičního řešení problému bohatství a chudoby.

Obrázek 2.7: Srovnání redistribučního a investičního řešení problému bohatství a chudoby

Zdroj: Vlastní výtvor

Hlavní rozdíly mezi redistribučním a investičním řešením z hlediska vyjádření formou názorného modelu:

1. Oba typy vyjádření se liší, pokud jde o veličiny, na kterých je model založen:

- V případě redistribučního řešení jsou v hlavním obrázku sledovanými veličinami užitky (subjektivní prožitky) jednotlivých subjektů. Již zde vzniká řada problémů. Například to, že větší bohatství automaticky znamená větší užitky. Dalším problémem je, že o užitky se nelze podělit, nelze je porovnávat apod.

- V případě investičního řešení se jedná o příjem (budoucí příjem). Ten lze měřit, porovnávat, lze se dohodnout na způsobu jeho rozdělení apod.

2. Zásadní rozdíl obou přístupů je z hlediska paretovské optimality:

- V případě redistribučního řešení se vždy jedná o porušení principu paretovské optimality (z hlediska řešení platí, že nesplňují princip kolektivní racionality ve smyslu teorie kooperativních her, o čemž bude řeč později).

- V případě investičního řešení se vždy jedná o řešení, které je v souladu s principem paretovské optimality (z hlediska řešení platí, že splňuje princip kolektivní racionality ve smyslu teorie kooperativních her, o čemž bude řeč později).

3. Dalším důležitým typem odlišnosti je dopad na efektivnost ekonomického systému:

- V případě redistribučního řešení je možnost zvyšování efektivnosti omezená, působí jen při určitých formách redistribuce a jen do určité, obtížně odhadnutelné míry.

- V případě investičního řešení s rozšiřováním kontraktů, které umožňují využívat investiční prostředky jednoho subjektu k realizaci investičních druhého subjektu, efektivnost systému roste, a to až do té doby, než dojde k využití investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu podle míry jejich výnosnosti (čímž se dostáváme k původní otázce).

4. Protikladnou obou řešení se projeví z hlediska role státu, veřejné volby na jedné straně a trhu na straně druhé:

- V případě redistribučního řešení je nutná veřejná volba k rozhodnutí o míře redistribuce, následně působí stát jako vynucovací autorita, s čímž jsou spojeny všechny problémy veřejné volby a problémy zastoupení vlastníka.

- V případě investičního řešení stačí vytvořit podmínky k dobrovolnému zavírání kontraktů zaměřených na nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu (HCC), a to formou komplexních reforem.

5. Snad nejvýznamnější odlišnost je v pohledu na perspektivu řešení současných problémů:

- V případě redistribučního řešení nutně neexistuje vize pozitivního řešení, protože "vše už bylo vyzkoušeno", "přerozdělovat nelze ani o moc víc, ani o moc méně", "systém upadá ve smyslu neodvratitelného prohlubování majetkových rozdílů", "lze jen slibovat, ale sliby jsou falešné, nejsou míněny vážně", "přibývá chudých, ale ti, kteří na tom založí svůj postoj k realitě, jsou na tom lépe, než ti, kteří se snaží a na které nejvíce dopadá břemeno přerozdělovacích deformací"... atd., což vše má pro nositele moci demoralizující účinek.

- V případě investičního řešení se otevírá jasná vize komplexních reforem, které pozvednou společnost ve směru vytváření podmínek pro plné využití reálného bohatství každého člověka, které je založeno na rozvoji a uplatňování jeho schopností.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu