Americké primárky a levicovost. Pár poznámek

Opravdu jen pár nesouvislých poznámek,ale kdo bude chtít, pochopí:

Demokrati? Ukazuje se, že "chudší stranu" lze snadněji koupit. A Demokraté jsou koupeni jádrem současné globální moci (nejperverznější formou Deep State v historii US).

Republikání si více udrželi tradiční formy pozičního investování, které není tak výrazně kontaminováno strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.

Biden – typická ukázka figurky podřízení strukturám založeným na vzájemném krytí porušování jakýchkoli lidsky přijatelných zásad. Na tomto porušování a vzájemném krytí tohoto porušování stojí moc jádra současné globální moci.

Biden = Hillary II.

Vždyť i celý impeachment byl motivován tím, že Trump zmařil Bidenovu snahu zneužít Ukrajinu k vyvolání velké války s Ruskem (kterou nikdo nemusel přežít) a ještě se přitom nabalíkovat. Naivní a bezohledné.

Sanders, vlažně levicový (jen magor ho může označit za "levicového radikála" typu Corbyna). Vlastně jediný alespoň trochu programově myslící politik (na to neměl ani Kerry). Pokračuje ve stopách ministra práce a sociálních věcí v první Clintonově vládě Reicha (jeho česky přeložené "Dílo národů" je dodnes aktuální, zejména v kontrastu k programově vyprázdněné levici). Albrightová věděla, proč ho odstavila a do druhá Clintonovy vlády se už nedostal.

Propad demokratů do bahna Deep State se projevuje v tom, jak se jejich vládnoucí struktury staví proti hlasu zdola, jak chtějí za každou cenu na povel jádra současné globální moci nepřipustit Sanderse k účinkování ve vrcholové politické scéně.

Od prvních primárek až po načasované odstoupení ostatních kandidátů. Čitelné a páchnoucí.

Trochu či spíše dost se divím O. Krejčímu, že v této době neformuluje jasněji, o co jde. Mám na mysli jeho článek "Levice: Když nemůžeš, přidej!" v časopisu Argument 2. 3., viz:

https://casopisargument.cz/2020/03/02/levice-kdyz-nemuzes-pridej/

Pravdu má v tomto: "Programová prázdnota (levice) je dána tím, že stará témata levice nedokáže pojmout nově, nová témata pak nedoceňuje. Je odintelektualizovaná, její vedoucí pracovníci nepotřebují teorii, stačí jim marketingová agentura."

Ale třeba již hned další věta ve mně budí rozpaky: "Má-li levice plnit svoji roli, musí obnovit diskusi o skutečných lidských právech, které se opírají, symbolicky vyjádřeno, jak o Marxovu teorii beztřídní společnosti, tak o Orwellovu představu slušnosti a Einsteinovu vizi světového státu. Je třeba vítat každou příležitost k diskusi o historii či zahraničních tématech."

Ze dvou důvodů:

1. Problematika lidských práv je dnes masívně zneužívána právě jádrem současné globální moci tím, že se k jejich uplatňování zcela zjevně používá klacek dvojího metru. Funguje to. Spousta původně levicově orientovaných lidí zblblo, zapouzdřilo se, není schopno přijmout argumenty a stalo přihlouplými figurkami na šachovnici. Jak upozorňuje V. Klaus – a v tomto má pravdu – je nutno odlišovat obranu a ochranu lidských práv od doktríny lidských práv.

2. Pokud mluvíme o levicové koncepci lidských práv a Marxovu odkazu, tak jde především o dynamické pojetí rovnosti založené na směřování k podmínkám, kdy všestranný rozvoj každého člověka je podmínkou rozvoje všech a jako takový se stává i hlavním faktorem ekonomického růstu i tím, co určuje jeho lidskou podobu. Kdo toto nepochopí, nepochopí nic z Marxova odkazu a ani to, čím může a musí být levice, pokud chce být levicí a uspět. Právě toto pojetí rovnosti (založené na představě o možnosti a faktické neomezenosti rozvoje schopností člověka, na spojení vzájemnosti a ekonomické efektivnosti) bylo dotažením "plebejského snu o rovnosti" do jeho funkční podoby, která jako taková se může prosadit jak silou své humanity, tak i ekonomickou efektivností.

Pokud místo výše uvedeného pojetí dynamické, solidární a ekonomické efektivnosti uvedeme, že bolševikům šlo jen o "směřování k novému kolektivistickému člověku osvobozenému od všech forem odcizení. Měl se zrodit v sociálně homogenní společnosti rovných lidí a na výrobní základně s vyšší produktivitou práce. Přitom správa věcí veřejných měla být svěřena do rukou sovětů – což původně byly instituce přímé demokracie", jsme vedle. Nepochopíme odlišnost toho, jak chápal kulturní revoluci Lenin, od té, kterou realizoval Mao. Nepochopíme smysl Leninova důrazu na "Učit se!". Neuvědomíme si obrovské nebezpečí v dnes již nepokryté propagaci nedouctví, které je dáváno mládeži za vzor.

Výsledkem je pak mj. rostoucí agresivita části mladých sluníčkářů žijících ve zmanipulován světě dvojího metru napojeného na jádro současné globální moci. Jejich psychika degeneruje, platí pro ně "dnešní kádrováci, zítřejší ordneři". I toto jsou důsledky ideové vyprázdněnosti levice.