iDNES zveřejnila 22. února rozhovor s Arnoštem Veselým, hlavním autorem koncepce Strategie vzdělávání 2030+ . Je přínosný a zdá se, že strategie jde správným směrem. Nepřekvapilo mě to, autora znám dlouhá léta, ještě z týmu, který dal dohromady a vedl Petr Matějů. Z rozhovoru vybírám pasáže, které považuji za nosné (tučně zvýrazňuji to nejdůležitější a na závěr si dovolím kratší komentář):
"Chceme, aby se děti naučily naopak více. Jde o to, aby se učily to, co jim bude během celého života užitečné. Neměly by to být informace, které jsou si žáci během krátké chvíle schopni zapamatovat, v písemce zreprodukovat, dostat za to nějakou známku a pak to zase hned zapomenout. Mají to být dovednosti a kompetence, které v nich zanechají trvalejší stopu, aby je děti dokázaly uplatnit v reálném životě. Musíme neustále opakovat, že bez znalostí to nejde a nemůžeme učit dějepis nebo zeměpis, aniž bychom měli základní znalosti a informace. Takže informace a znalosti jsou potřeba, otázkou je, v jakém množství a jaké konkrétně. V současné době víme, že děti mnoho informací, co se jim snažíme ve škole předat, nevstřebají a víme, že je nedokážou použít a aplikovat... Cíl je jednoduchý, snížit objem informací, které se žáci učí, aby měli víc času je procvičit a skutečně pochopit... redukce objemu učiva by se neměla týkat jazyků a matematiky... Existují megatrendy, nad kterými se uvažuje a které ovlivní naši společnost do budoucna. Jsou to digitální technologie, klimatické změny, globalizace. Některé jsme v dokumentu načrtli, ale pochopitelně nikdo z nás neví, co bude za deset nebo patnáct let. Stroje nás nahradí v rutinních činnostech. Ale stroje ještě neumějí být tvořiví a samostatní. Práce v kolektivu, sociální cítění, komunikace jsou rovněž dovednosti, kde člověk stále nad stroji vítězí. A očekáváme, že bude vítězit i v dalších deseti nebo dvaceti letech. Očekáváme také, že nadále budeme potřebovat logické myšlení, kritické myšlení, tvořivost. Jsou to oblasti, ve kterých, jak se zdá, stroje člověka tak snadno nenahradí... Umělá inteligence je čím dál tím chytřejší, takže se můžeme dožít za dvacet let situace, kdy budeme moci komunikovat v reálném čase v cizím jazyce pomocí chytrých telefonů a neznalost cizího jazyka nebude tak zásadní bariéra v běžné komunikaci, jako je dnes. Na straně druhé technika jen tak nenahradí lidskou blízkost a hlubší vzájemné porozumění, takže technologie asi výuky jazyků plně nenahradí... V této souvislosti bych chtěl zdůraznit, že pro společnost jako celek, nejen pro jednotlivce, je důležitá rozmanitost. Je dobře, pokud u nás v populaci mají lidé různé kompetence, dovednosti a znalosti. Uvedu příklad. Před dvaceti lety někteří považovali arabistiku, turkologii nebo některé další podobné obory na filozofické fakultě za méně důležité. Byly považovány spíše za takové akademické libůstky. To se ale změnilo a odborníci rozumějící islámu a arabským zemím jsou dnes velmi žádaní. Rozmanitost, kterou v našem systému máme, považuji za výhodu a jsem proto, aby se dál rozvíjela. Ale zároveň musíme zajistit to, aby určité kompetence, které jsou důležité pro každého, jako je dostatečná úroveň matematické a čtenářské gramotnosti, každý opravdu získal."
Zdroj: idnes.cz/...?
K tomu několik mých poznámek:
1. Zvlášť oceňuji strategickou orientaci na to, aby se lidé učili to, v čem je umělá inteligence nenahradí, tj. aby umělá inteligence sloužila k růstu role toho, co je specificky lidské. K tomu jsme měli i seminář na naší univerzitě, viz:
2. Arnošt Veselý poměrně přesně, odpovídá na otázky, co a jak učit, chybí však odpověď na otázku, kdo to bude učit. Zde bychom měli přijít se smělou vizí. Dobré učitele jen tak neseženeme, takže řešení této otázky je jediné – učitele budou učit stávající učitelé, a to dvojím způsobem:
- Vertikálně, tj. ze strany univerzit, nikoli ovšem jen pedagogických fakult, by mělo docházet k častějšímu a všestrannějšímu upgrade učitelů nižších stupňů.
- Horizontálně, tj. učitelé nižších stupňů by měly mít mnohem větší a do jejich úvazků zabudovaný prostor pro vzájemné učení v rámci pedagogických týmů, v nichž působí (což samozřejmě předpokládá, že nebudou "uštváni výukou").
3. Kde na to vzít čas? Úměrně tomu, jak umělá inteligence (zabudovávaná do průmyslu 4.0 a vedoucí k digitalizaci řady procesů) bude uvolňovat člověka z bezprostředního výrobního procesu, měl by se nejen početně posílit učitelský stav, ale i nabýt na důstojnosti a kompetentnosti. Perspektivním, ale dohlédnutelným cílem by mělo být to, aby učitelé měli v třídách podstatně menší počet dětí, aby měli větší čas na sebevzdělání a aby toto sebevzdělání bylo podporováno i kontrolováno pravidelnou výměnou zkušeností v rámci pedagogického týmu. Zkrátka, aby učitelé nižších stupňů měli více času na sebe navzájem. Kam jinam investovat čas uvolněný z výroby?
4. Dovedu si představit, že v určitých časových periodách i na úrovni základního vzdělání přednese učitel jiným učitelům to, co ve svém oboru považuje za hlavní, jaké nabyl pedagogické zkušenosti apod. Nemělo by se jednat o obdobu běžné pedagogické porady, ale o odborně vzdělávací akci. Akce tohoto typu by mohl a měl obsahově vést občas i uznávaný odborník. Chce-li někdo působit aktivně ve vzdělávacím systému, musí mít nejméně polovinu svého disponibilního pracovního času na to, aby se sám vzdělával. Pokud možno všestranně a spolu s dalšími. Musí touhou po vzdělání žít a musí ji přenášet na kolegy i další generace. To je cesta k tomu, aby učitelský stav zaujal v naší společnosti to místo, které mu patří a které odpovídá trendům společenského vývoje. Šlo by to stručně vyjádřit i heslovitě: Polovina dětí ve třídě, polovina času přímé výuky, druhá polovina k permanentnímu vzdělání učitele v rámci jeho pracovní náplně. Mimo jiné – když budou učitelé podstatně lépe znát, co kdo z nich učí a jaké jsou nejnovější trendy v jejich oborech, zásadně se zvýší synergický efekt výuky, včetně dopadu na motivaci žáků.
5. Vzorem vzdělávacích akcí v rámci pracovní náplně může být (kromě jiného, tedy nikoli jako jediný typ) i obdoba setkání Pátečníků, které kdysi založil jako společenskovědní sekci Sisyfa Rudolf Battěk na začátku 90. let. Pak organizování rozmanitého obsahu přednášek (dnes většinou přírodovědeckých) převzali další a další, omladilo se i auditorium, které pravidelně čítá několik více desítek osob. Tady jsou jejich stránky s programem akcí:
Dnes pokračování tradice obětavě zabezpečují Mgr. Jelena Lenka Příplatová a neúnavný Vítězslav Škorpík. Chodím sem mladí, starší i ještě starší. Každé setkání je zážitek a přínosem ke všeobecnému vzdělání. Jsem přesvědčen, že obdoba takových akcí by se uchytila i na úrovni středních škol i v menších městech. Zde je foto z tohoto pátku:
