Z dnešního výletu s VŠFS do Chuchle

Bylo nás více než dvakrát víc než účastníků Ďatlovovy výpravy a k tomu ještě buldoček. Největší tragédie postihla jednoho z potenciálních účastníků už u jeho domu, kdy uklouznul na mokrém chodníku a musel si sám sobě zavolat záchranku – natržený sval a vykloubené rameno. Ale plánovaného počtu obětí se nepodařilo dosáhnout. Poměr mezi studenty, absolventy a příznivci VŠFS byl zcela vyvážen. Pedagogové byli dva.

Počasí skvělé. Bohužel blizzard se nekonal a ani mlha nebyla tak hustá, abychom zabloudili. Dokonce přes mraky občas o sobě dalo vědět i sluníčko. A tak jedinou komplikací bylo, že jsem na zastávce, odkud jsme vyráželi, rozradostněn počtem účastníků a starých známých, zapomněl turistické hole a baťoh s buřty. Vydržel tam asi 40 minut a byl zachráněn jedním z účastníků, který vyzbrojen bicyklem se pro něj vrátil a zabránil těžkým materiálním ztrátám. Na příčinách tragédie Ďatlovovy výpravy jsme se neshodli, podrobněji se k tomu dostanu. Věřím, že má verze, kterou uvedu, se potvrdí.

Dřevo prosáklé vodou se nakonec podařilo rozdělat, ale museli jsme použít i papírové tácky na buřty. Podrobněji o výpravě od pondělka na mém blogu:

https://radimvalencik.pise.cz/archiv/

Foto 1: Vyrážíme v hojném počtu, někteří se ještě připojili po cestě.

Foto 2: Ledové sluníčko nad Barrandovskými skálami.

Foto 3: A už opékáme buřty. Rozdělat oheň byla tentokrát dřina.

Foto 4: Sluníčko krvavě zapadá a začínáme se bavit o příčinách konce Ďatlovovy výpravy. Dole Velká Chuvhle, kopec vpravo se jmenuje Homolka.

(Pokračování už toto pondělí)