Pár poznámek k „Poznej sám sebe“ (Svítek – Žák)/3

V netradičním novoročním přání jsem apeloval na myšlení, na to, abychom překonávali Masarykovu "bolest myšlení" ("Myšlení jasné bolí – bolí ztráta mýtu, bolí často poznávat věci nové" - T. G. Masaryk) a aby se myšlení stalo potěšením, zdroj sebedůvěry a jistoty.  Celé novoroční přání viz:

https://radimvalencik.pise.cz/7436-do-noveho-roku-2020-netradicne.html

Právě v den, kdy jsem novoroční přání připravoval, těsně před Novým rokem 2020, uveřejnil M. Svítek a L. Žák pod názvem "Poznej sám sebe..."jednu z nejlepších současných studií na téma, které se po prezidentském "Vánočním projevu" stalo tak aktuální – MYŠLENĺ A BOLEST. Je krátká a ke stažení zde:

https://www.ceskenovinky1.eu/domains/ceskenovinky1.eu/2019/12/30/miroslav-svitek-ladislav-zak-poznej-sam-sebe/

Uveřejňuji ji na pokračování se svými poznámkami (barevně odlišenýmitouto barvou) tak, aby co nejvíce posloužila svému účelu, tj. aby bylo co nejvíce zřejmé a zřetelné, o co v myšlení jde. Současně v rámci výše avizovaných poznámek upozorním na ty momenty "poznávání sebe sama" v kontextu poznávání světa, kde lze jít s použitím rozumu ještě dál.

K ještě větší jistotě našeho vztahování se ke světu a sobě samému při hledání smyslu bytí a

žití. Pochopitelně také nemám patent na rozum, takže se ve svých poznámkách mohu dopouštět nepřesností či omylů. Uvítám případná upozornění, doplnění, výhrady...

Podrobný úvod a seznam literatury, ze které autoři vycházejí (důležité!), jsem uveřejnil v prvním dílu, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/7450-par-poznamek-k-poznej-sam-sebe-svitek-zak-1.html

Miroslav Svítek, Ladislav Žák: Poznej sám sebe...  2. část

Co se nestalo

Naše prostředí je uspořádáním nerovnováh, potenciálů a možností. Jelikož nic nemůže být větší než naše prostředí, způsobené nerovnováhy jsou přirozeným zdrojem změn, které jsme schopni vnímat lépe než klidový stav. Změny prostředí generují konkrétní události. Kvantová fyzika popisuje vlastnosti prostředí jako fázový prostor[7] propojených událostí. Propletenost[8] (entanglement) kvantových stavů vede na prostoro-časové synergie mezi jednotlivými událostmi, což lze považovat za určitou formu uspořádávání. 

Moje poznámka: V  této oblasti je patrně fyzika na prahu velkého objevu.  Naše přítomné bytí (Dasein) je shlukem, propletencem, prolnutím (či nějak tak) různých kvantových stavů, které dle současné fyziky existují paralelně a principiálně nezávisle. To dává naší přítomnosti nenulový rozměr ve fyzikálním okamžiku, umožňuje, abychom pociťovali a uvědomovali si sami sebe, prožívali současnost "nebodově", tj. nikoli jako nulový okamžik v čase. Dokážeme zpřítomňovat minulé a vztahovat se k budoucímu jak v rovině představ, tak i s nimi nerozlučně spjatých prožitků.  Proto má naše myšlení některé podobné rysy, jako má kvantový počítač, aniž by tato jeho schopnost byla objasnitelná v rámci současné fyziky.

Pro jednoduchost uveďme, že neuspořádanost je životodárná, protože pokud ji ve svém prostředí uspořádáváme, což je podstatou života, můžeme z energetického rozdílu mezi nespořádaností a řádem získat zdroj energie pro život, svou vlastní reprodukci a resilienci. Je patrné, že živé organismy komunikují se svým prostředím, aby z něj mohly mít užitek. Pokud svou činností nabízejí možnost a příležitost uspořádávat prostředí i pro ostatní organismy, lze hovořit o etickém jednání a chování[9].

Jsme evolucí ustrojeni k tomu, abychom pozorně sledovali své prostředí a vyhodnocovali změny a události, které v něm probíhají.

Moje poznámka: Bylo by zde také možné říci, že existujeme ve světě (v jednom z mnoha a mnoha vesmírů), který má schopnost "přepisu sama na sebe", ve kterém vzniká a vyvíjí se část tohoto vesmíru, která je schopna v sobě reprezentovat (aktivně zrcadlit, zobrazit, tedy poznávat) celý vesmír či přesněji i celé jsoucno přesahující původní vesmír zrodu zrcadlícího (poznávajícího) subjsoucna. Jen nepatrný zlomek vesmírů se může stát zrodem takového fenoménu. Velká většina vesmírů je chaotická a jejich parametry neumožňují, aby v nich vznikl život či myšlení. Jednou z podmínek neachaotických vesmírů je, že vznikly limitně malým porušením symetrie.

Přednostně vyhodnocujeme ty, které jsou nositelkami rizik a nebezpečí. Pokud nás chce někdo ovládnout, osvědčenou metodou je podsouvání rizikových informací, které lze nazvat strašením. Negativním informacím se bohužel nedokážeme bránit, protože jsou evolučně preferovány jako užitečné a vedoucí k přežití.

Obecně se emočně i racionálně zabýváme změnami a událostmi, tedy tím, co se stalo. Velmi málo, spíše vůbec se nezabýváme tím, co se nestalo, tedy něčím, co lze s trochou nadsázky nazvat "neudálostmi" – nerealizovanými možnostmi a příležitostmi. Sledování nerealizovaných možností a příležitostí v našem prostředí je poznáváním jeho většinové části. Trochu to připomíná temnou hmotu a energii. To, co se nestalo, je nutným komplementem toho, co se stalo, a je důležité si uvědomit, že je to někdy důležitější než to, co se stalo. Hledání metody tvorby mapy komplementu, toho, co se stalo, a toho, co se nestalo, je velkým úkolem při hledání nového, komplexnějšího pohledu na naše prostředí.

Moje poznámka: Poznávat nerealizované možnosti není omezeno jen záměrem, ale také potřebami (k čemu) a metodami (jak). Bez výše zmíněného pokroku fyziky v tomto směru nepostoupíme o moc dál, než autoři, kteří v rámci alternativní historie popisují boje naší armády s německým wehrmachtem po Mnichovu (a, což je poměrně zajímavé i příznačné, neuvažují přitom roli polské, maďarské, rakouské, francouzské a anglické armády).

Hledání pravdy

To co nazýváme v současné době pravdou, je často výsledkem určité společenské dohody nebo dokonce konsensu. Jinými slovy řečeno, pravdou je většinou to, co nám společnost, duch doby a génius loci dovolí říci. Tuto podobu pravdy nemůžeme ovlivnit bez toho, že se sami za sebe účastníme debaty s vlastním názorem. Tento názor je přirozeně charakterizován jednak svým obsahem, ale i metodou, pomocí které ho do veřejného prostoru vnášíme a v neposlední řadě i způsobem, kterým za tento názor ručíme. Náš vlastní názor, který stojí příliš daleko od toho, co dnes nazýváme "mainstreamem", nás může stát i naši vlastní existenci, a to ve všech myslitelných podobách. To ovšem neznamená, že jsme měli mlčet. Mistr Jan Hus nám svou smrtí na kostnické hranici vydal poselství, že "tím, kvůli čemu stojí za to žít, je právě to, kvůli čemu jsme ochotni zemřít..."[10]

Je dobré vědět, že je daleko důležitější pravdu hledat, než ji "mít". Už jenom z povahy jazyka můžeme "mít" jenom tu "naši" nebo lépe "svoji" pravdu. Pravdu jako takovou ve skutečnosti nikdy mít nemůžeme, a to právě proto, že je proměnlivá, mnohodimenzionální a nastavuje nám vždy jen jednu nebo několik svých tváří. Pravda je zřejmě oním komplementem imanentního a transcendentního, a je pro otevřenou mysl věčnou výzvou k hledání.

Mít vlastní názor je důležitým předpokladem k tomu, abychom dokázali žít svůj vlastní život, svým jménem a na vlastní účet. Můžeme samozřejmě žít podle nějakého vzoru, žít život někoho jiného, můžeme se jím nechat podporovat nebo dokonce vydržovat. Můžeme také jenom prostě žít a ve větší nebo menší míře parazitovat tu na něčím jméně, tu na něčím účtu. Mít vlastní názor a žít vlastní život, znamená možnost opravdu poznat sám sebe. Jedno bez druhého není možné. Cílem života musí být mysl otevřít a ne ji pouze naplnit. Otevřená mysl je darem přírody, o který máme pečovat, diamantem, který máme proměnit v briliant.

Moje poznámka: Vynikající a vysoce aktuální i moudré pasáže. Chtělo by to celé dát do rámečku a oznámkovat jedničkou.  Není to jen Bernsteinovo "konečný cíl, ať jakýkoliv, mi není ničím, hnutí jest mi vším" vztažené na pravdu. Pravda je proces rodící se a žijící v interpersonální komunikaci těch, kteří jsou schopni vzájemně se obohacovat, a jako taková se stává i Hegelovou "lstí rozumu": "Rozum je stejně lstivý, jako mocný. Lest spočívá vůbec ve zprostředkující činnosti, která, nutíc předměty působit na sebe navzájem podle své povahy a vzájemně se opracovávat, aniž se do tohoto procesu bezprostředně vměšuje, přesto uskutečňuje jen svůj účel." (Hegelova Encyklopedie filozofických věd.)

(Pokračování)