Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Osobně si myslím,že tzn. nová polistopadová generace tedy Y, Z je plně pod vlivem neschopných škol,a díky absence vlivu vlastních rodičů i médii, jelikož místo aby pracovali na svém rozvoji, což se v ČR nevyplácí, tak skoro většinově studují. Systém jim to umožňuje, být pohromadě, levičácky, když propadá celá třída nemehel, tak vymění učitele, ředitele atd. Na více než 70 vysokých školách se drží vrstvy těch, co většinou nic nevytvořili a tak jsou v teple a bez jakékoliv odpovědnosti zašití v těchto institucích a klepou se levicově na své důchody. Tyto školy žijou ze školného a také ze studentů z třetích zemí, kteří takto často řeší pouze povolení k pobytu v EU a živí se pak v lepším případě ilegálním pronájem segway, pirátstvím, či spekulacemi v horší variantě dealerstvím nebo prostitucí. Tito pedagogové mají plná ústa vlastenectví a sami se hřejou na migraci ze zemí bývalého Ostklocku. To že mladí pohrdají takovýmito ústavy, ve kterých se většinou naučí podvádět a falzovat hlavně od těch, kteří opisovali anglické originály a to do nepotřebné češtiny a těmito výtvory se pak ohanějí jako slovutní akademici a apoštolové pravdy. Tímto školstvím pohrdá i dokonce starý pán. Otec toho všeho, mistr rozkladu, architekt výprodeje, který se opevnil raději svými noshledy na haunspaulském zámečku a ti ho adorují, za to, že je v jejich věku a společenské nepotřebnosti platí. Sám pak velmi dobře přichází s křivkou v podobě obráceného U, ale ne proto, aby společnosti znovu „pomohl“ ale slovy K. Dyby aby udržel pozici a uchvátil pro sebe pohasínající status nebo svého syna potřebnou moc.
Těmto nesnázím se podle Immanuela Kanta vyhneme jedině tehdy, pokud se budeme držet „zájmu o nezaujaté hledání pravdy“ (Interesse an unvoreingenommener Wahrheitssuche), tedy opaku těch zájmů, které snahu o poznání korumpují, protože se zaměřují na jiná hlediska než kognitivní hodnotu. Z pozice pozdnějšího kritického racionalismu je pak potřeba dále kritizovat jak relativistické snahy diskvalifikující vědu, tak všechny přeceňující snahy o významový monopol ve vědě, neboť podle něj „moderní věda není v žádném případě uzavřený systém“. To znamená, že v moderní vědě jako otevřeném systému mají i mladší generace šanci musí být hypoteticky připuštěny alternativní teorie všeho druhu, které poté, co projdou kritickým výběrovým mechanismem, jsou s to přispět k uchopení skutečných souvislostí. Jsou věci které exkomunistické generaci velice unikají a sám starý pán si to horko těžko uvědomuje. Viz jeho výlevy na Petra Pitharta při představení jeho poslední knihy v Obecném domě 12.11.2019, za to jak pana architekta změny sepsul při předtáčení setkání v Laterně magice po 30 letech. Tyto nové alternativní teoretické „pokusy“ totiž vytvářejí konkurenci a prostor pro kritiku stávajících, možná již zastaralých teorií, a tak přispívají k pokroku poznání.
Kritický racionalismus dokazuje tím, ačkoli se v určitém smyslu kloní k principu hodnotové neutrality vědy (v rovině jejího objektového jazyka, kterým nikdy nebude lokální čeština), kterou ani mladá generace v tempu doby neovládá. Činí tak nikoli simplifikovaně, nýbrž na základě komplexní analýzy tohoto problému, z níž v jiném smyslu vyvstává jednoznačná hodnotová orientace vědy (v rovině předmětů vědy a jejího meta-jazyka). To pak prostřednictvím metody kritického zkoušení mladé generaci umožňí možná této generaci chápat vědu o sobě spíše jako hodnotnou (hodnotově pozitivní) než jako nehodnotnou (hodnotově negativní) nebo aby se jako jejich otcové někde v ústavu zašili. Nikoli však jako veskrze hodnotově neutrální, plytkou a pokrokářskou, jak i správně uvádí starý pán.