Rozhovor v Parlamentních listech o listopadu 89

Z rozhovoru pro Parlamentní listy vybírám aktuální:

Pojem svoboda jsem si vždy dával a dávám do přímé souvislosti s možností svobodně rozvíjet a uplatňovat schopnosti člověka, přitom tak, aby svobodný rozvoj každého byl podmínkou rozvoje všech. Je to podle mě dostatečně přesné vyjádření společenského ideálu, o který stojí za to usilovat. Toto pojetí vždy dávám do přímé souvislosti s neustálým vzděláváním se, kritickým poznáváním reality, posilováním vlastní imunity vůči jakémukoli pokusu o to, nechat se zmanipulovat ze strany kohokoli. Opakem je názor: "nedostuduji, abych se mohl věnovat politice" apod. Je to přiznání toho, že nechci vědět, jak to je, ale pokud z toho budu mít prospěch, tak mě manipulace s mou vlastní osobností nevadí.

Zvládli jsme mnohé. To, že vše proběhlo pokojně. Že jsme byli schopni překonat zvnějška naordinované rozdělení naší země, které oslabilo následnické státy, poškodilo ekonomiku i občany. Vyrovnali jsme se s hlubokými strukturálními přeměnami, možná lépe než Thatcherová v Británii. A to vše přes permanentní drancování naší země. Posiluje náš podnikatelský stav a postupně se vymaňujeme z nutnosti exportovat přes Německo či jiné silnější země a přijít o expertní marži, kdy můžeme pracovat jen ve mzdě a nejsme schopni postavit se na vlastní nohy kvalitního výzkumu. To všechno je projevem toho, že naše země má zdravý a silný základ.

V poslední době jsme však svědky velmi agresivního útoku na to, co se nám daří postupně obnovovat. Jednak proto, že příliš svobodné Česko či spíše příliš svobodné země středounijního prostoru se nehodí do plánu těm, kteří si přisvojili právo rozhodovat o druhých a na úkor druhých, jednak proto, že tradiční Západ se značně proměnil k horšímu, nezvládá řešit své vlastní problémy a snaží se je přenášet na bedra pozičně slabších.

Považuji problém bohatství a chudoby, zejména v kontextu narůstající ekonomické a sociální segregace, ale také omezování vertikální mobility, za stále naléhavější. Všímám si spíše toho, co omezuje naši ekonomickou výkonnost, protože ta je základem solidarity. Budu konkrétní, dnes je část, zejména mladých lidí vtahována do boje proti tzv. diskriminaci, kdy kromě oprávněných požadavků různých menšin je za příčinu diskriminace vydáváno právo na stále absurdnější úchylky či parazitování na dřině druhých. Přesně v logice frankfurtské filozofické školy, která předpokládala, že problém bohatství a chudoby je již odstraněn, návazně hledala nové zdroje "revolučnosti". Je to překrývání skutečných problémů nezaviněné chudoby a svým způsobem bezohlednost vůči lidem, kteří chtějí pracovat a mít rodinu. A patrně ne náhodou titíž lidé, kteří jsou manipulováni do překrývání skutečných problémů souvisejících s bohatstvím a chudobou, jsou následně manipulováni do provokací vůči zemím, kde horko těžko dobýváme exportní možnosti, abychom o ně snadno přišli, a náš těžce získaný odbytový prostor obsadili ti, kteří s částí mladých lidí manipulují.

Celé je zde:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/O-co-jsme-prisli-zvolenim-Havla-Docent-Valencik-pripomina-co-mnozi-prozili-602458