Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Penze: O. Schneider k návrhu J. Maláčové
Z vícero stran jsem byl upozorněn na článek "Analýza: Rozsáhlá reforma penzijního systému je nutná", který 30. 10. uveřejnily Novinky, viz:
Je dobré si ho přečíst celý, jednak je podnětný, jednak obsahuje dobře provedené grafy a tabulky s velkou vypovídací hodnotou. Především však je to první solidní rozbor návrhu na reformu penzijního systému v intencích doporučení týmu J. Maláčové.
Vybírám z něho nejdůležitější pasáže:
"Český penzijní systém není připraven na demografické změny v příštích 20 až 30 letech. Pokud má být systém i nadále udržitelný a zajišťovat důstojné důchody, je nutné ho reformovat. Vyplývá to z analýzy ekonoma Ondřeje Schneidera psané pro think tank TOPAZ, kterou mají Novinky k dispozici. Schneider v minulosti působil jako konzultant OECD a Světové banky.
Celkový počet obyvatel Česka se do roku 2070 sníží ze současných 10,6 milionu na 10 milionů. Počet obyvatel v produktivním věku ve stejném období klesne ze sedmi na pět a půl milionu.
Počet lidí s nárokem na starobní důchod podle stávajících právních předpisů do roku 2050 naopak vzroste ze dvou milionů na tři, tedy o polovinu. V roce 2070 lidí s tímto nárokem bude 2,8 milionu.
Schneider i proto k reformování penzí předkládá čtyři doporučení. Navrhuje oddělit pevnou a základní část důchodů a převést základní složku do státního rozpočtu. Tento krok nedávno připustila ministryně práce a sociálních věcí (MPSV) Jana Maláčová (ČSSD). Vládní komise následně schválila, že tuto variantu dále rozpracuje
Dále by podle Schneidera mělo dojít k zavedení státem podporovaného a regulovaného spořicího pilíře. Tento krok strana ministryně Maláčové dlouhodobě odmítá.
"Zavedení státem podporovaného, schváleného a regulovaného pilíře důchodového spoření s možností vystoupení by pomohlo postupně vybudovat soukromé úspory, které by doplňovaly příjmy budoucích důchodců a snížily by jejich závislost na stále napjatějším vládním rozpočtu," uvedl ekonom.
Zásluhovou složku důchodů by bylo podle analýzy vhodné převést do formy takzvaných virtuálních účtů (NDC). Tento systém je atraktivní v tom, že zaměstnanci každý rok přijde výpis z jeho virtuálního účtu, takže má přehled o svých budoucích nárocích.
Nový systém, poprvé zavedený ve Švédsku, stojí na veřejném průběžně financovaném prvním pilíři, který má formu takzvaných virtuálních účtů (NDC). Každému pojištěnci každý rok přijde výpis jeho aktuálních nároků.
Nároky budoucích důchodců se odvozují od výše takzvaného penzijního úvěru. Aktuální hodnota úvěru se každý rok přepočítává, aby odpovídala aktuálnímu růstu průměrné mzdy. Definitivní výše důchodu pak vzniká vydělením aktuální hodnoty penzijního úvěru průměrnou délkou dožití důchodců.
"Systém NDC obvykle zlepšuje pobídky k účasti na trhu práce a představuje silný stabilizační prvek v důchodovém systému," doplnil Schneider...
Další změny daňového systému by měly mířit na zaměstnance v předdůchodovém věku. Ti v důsledku příliš vysokého zdanění práce raději odcházejí do předčasného důchodu. V roce 2017 šlo o 27 tisíc lidí, tedy třetinu všech čerstvých důchodců.
"Daňový systém by měl zacházet se zaměstnanci v důchodovém věku shovívavěji, aby motivoval k vyšší účasti na trhu práce," dodal Schneider."
K tomu připojuji několik poznámek:
1. Schneiderova analýza zatím poměrně kusých a neúplných informací o tom, jak by mohlo vypadat rozdělení průběžného systémuz na dvě složky – základní, univerzální (kterou by dostal každý, která by byla financována z daní) a plně zásluhovou – je poměrně korektní. Konkretizace ve směru její podpory systémem individuálních účtů (k zajištění větší přehlednosti, jako bariéry proti různým možnostem vyvádění prostředků ze systému, především však ke zvýšení motivační síly systému) je rozumná, resp. velmi žádoucí.
2. V několika bodech se ovšem O. Schneder mýlí:
- Jím navrhovaný systém NDC s individuálními účty má dostatečnou motivačná sílu na to, aby zabezpečit trvalou udržitelnost penzijního systému, tj. žádný více či méně skrytý "druhý pilíř není nutné do systému zavádět.
- Ale ono ho ani nelze do NDC systému zavést, protože by to znamenalo vyvedení velkých prostředků ze systému a faktickou likvidaci Schneiderem samotným navrhovaného systému individálních účtů a tím i likvidaci motivační role systému. Nehledě na to, že snaha za každou cenu propasírovat v nějaké podobě tzv "druhý pilíř" je snaha udělat z naší ekonomiku skládku toxických finančních aktiv a oslabit její pozici ve světě v době očekáváných turbulencí na finančních trzích. (Ono stačí kolik otrávených a sterilních aktiv vytváří v rámci svých rezerv ČNB z námi odváděné emisně inflační daně, které o sobě dají v době turbulencí vědět.)
Zkrátka – první návrh O. Schneidera skvělý, druhý dost mimo a v přímém rozporu s prvním.
3. Další nepřesnost je v návrhu podpory motivací k zaměstnání starších lidí daňovými úlevami. Proč? Systém NDC, tak jak jej O. Schneider navrhuje, je sám o sobě dostatečně motivující. Stačí jen dobře jej nastavit. Jeden krok je přepočet částek podle vývoje průměrné mzdy, tak jak to O. Schneider navrhuje, druhý krok je pak přepočítat výši výplat (doživotní penzijní renty) podle očekávaného počtu výplat dle úmrtnostních tabulek. To výrazně zvyšuje přírůstek doživotní renty u osob vykonávajících výdělečnou činnost, ze které odvádějí část prostředků do systému penzijního pojištění
4. Je škoda, že ani tak zkušený a invenční ekonom, jakým O. Schneider je, si neuvědomuje nejvýznamnější dopad systému NDC, tj. plně zásluhového systému s jednotnou solidární dávkou. Totiž to, že motivuje všechny zúčastněné složky (včetně například systému zdravotnictví, ale též vzdělávacího systému, lázeňství apod.) k tomu, aby přispívaly k co nejvíce dlouhodobému uplatnění lidí na profesních trzích a na základě toho docházelo i ke změně charakteru ekonomického růstu k jeho vyšší dynamice a neomezenosti. Asi bude ještě nějakou dobu trvat, než se tato skutečnost dostane do odborného a veřejného povědomí (nebo z veřejného povědomí do odborného? – i to je možné).
5. Rozhodně je Schneiderův pohled mnohem korektnější než to, jak návrh Maláčové a spol. odstřelil Záměčník ("reformu penzí potřebujeme, ale tohle není reforma"), který vidí vytvoření toxické skládky v podobě tzv. "druhého plíře" jako jediné řešení, viz:
Zapomíná přitom na to, jaké důsledky má zavedení tohoto pilíře v okolních zemích (Maďarko, Slovensko, Polsko, Pobaltí – to chceme?!) i na svoje vlastní představy, kterými před časem argumentoval (že nemůžeme naše důchodce připravit o sedmiprocentní výnos z afrických akcií), viz:
Úplně na závěr:
Velmi se přimlouvám za to, aby se každý snažil pochopit, o co jde, protože tady, na tomto poli se rozhoduje o tom, jaká nás čeká budoucnost. Nejde zdaleka jen o penzijní systém, ale o to, na jakém základě se bude naše ekonomika rozvíjet. Zatím máme stále ještě všechny předpoklady k tomu, abychom nastávajícími změnami prošli bez větších komplikací. Hlas "zdola" bude vzhledem k "cinknutosti" odborné sféry i její sterilitě plynoucí z poplatnosti vůči moci velmi důležitý.