Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

radimvalencik: Díky za obsáhlou reakci, která je přínosná, protože přispívá k pochopení toho, o co dnes jde.
Nejdříve začnu otázkou, na kterou se pokuste POCTIVĚ odpovědět: Jak je možné, že tak zásadní návrh, jaký dala Maláčová (dvojsložkový průběžný systém = základní důchod + plně zásluhová složka), není v mediálním mainstreamu diskutován? Diskutuje se kde co, i to, co nedává smysl, ale toto ne. Není to divné? Odpověď dám v závěru.
Plně zásluhový systém má jednu obrovskou výhodu: Účinně motivuje člověka k dobrovolnému prodloužení doby jeho produktivního uplatnění. A to je to, oč tu běží. Zde jsou zdroje pro vytvoření dostateční solidární báze. Takový systém vytváří reálný základ pro ekonomickou samonosnost a posílení role produktivních služeb, tedy těch služeb, které přispívají k nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností.
Ze zdrojů takto vzniklých jde ufinancovat jak celý systém, tak i jeho základní solidární část. Zde je třeba jen najít optimum, protože:
- Čím větší zásluhovost, tím větší efekty v oblasti prodloužení doby produktivního uplatnění, ale tím procentuálně méně zdrojů do solidární složky.
- Čím menší zásluhovost, tím menší efekty v oblasti prodloužení doby produktivního uplatnění, ale tím procentuálně více zdrojů do solidární složky.
Odvody do solidární báze lze vázat i na efekty z prodloužení doby produktivního uplatnění (buď zdaněním penzí, nebo odvodem daní z příjmu od osob, které se produktivně uplatňují po dovršení důchodového věku). Lze i kombinovat.
Argumentace obsáhlým článkem J. Kellera je mimo mísu (částečně i jeho článek, ale to je na jinou diskusi). Nikdo neříká, že samotný plně zásluhový systém definitivně vyřeší problém bohatství a chudoby. Způsob argumentace, kterou tehdy Keller předvedl, je nedůstojná. Zamítnou dílčí krok k řešení současných problémů jen proto, že nevyřeší všechny problémy (i když otevírá jednu z cest, jak postupně vyřešit celý komplex problémů souvisejících s bohatstvím a chudobou), se mně zdá absurdní. Navíc je smutné, že Keller nevidí posílení role produktivních služeb jako cestu k řešení problému ochrany životního prostředí, a tu hlavní cestu, protože se v důsledku toho mění charakter ekonomického růstu k dynamickému a současně trvale neomezenému.
Nyní návazně k otázce, kterou jsem dal v úvodu: Jak je možné, že tak zásadní návrh, jaký dala Maláčová, není v mediálním mainstreamu diskutován? No právě proto, že otevírá cestu k řešení problémů, a to orientací na společnost, v níž jsou postupně vytvářeny podmínky pro to, aby se rozvoj, uchování a uplatňování schopností stalo tím hlavním, co určuje dynamiku i kvalitu růstu, co vede k vytvoření přirozených vztahů mezi lidmi i přirozeného vztahu člověka k přírodě. Tedy k tomu, co podrývá moc současné globální moci.
Pokud jde o Vaši argumentaci týkající se toho, že nespravedlivě obviňuji statistiky, jen velmi zjednodušeně. Pokud uvažujeme paušální vynucené prodloužení doby odchodu do důchodu, dejme tomu ze současného zastropování 65 let na 67,2 roku, musíme vyjít z řady průměrného dožití těch, kterým se oněch 67,2 podařilo a podaří dožít (vyloučit přitom invalidní osoby), a podívat se, zda v příslušném časovém horizontu, dejme tomu k roku 2060, alespoň proporcionálně tato řada směřuje k oněm 89,6 rokům průměrné doby dožití pro příslušnou kategorii osob. (Nesmí se tam míchat jiné faktory, protože to nemá logiku, jde o 25 % důchodového života jen a právě pro tuto kategorii.)
Tvrdím, že těch 89,6 let je nesmysl.
P. S. Dávám ještě ke zvážení, zda skutečně nepůsobí fenomén averze k reformám:
http://radimvalencik.pise.cz/7124-jeste-k-bohatsvi-a-chudobe-9.html