maxim 1: Dějinný pokrok v husitské době byl možný "právní cestou", která by vycházela z dobové právní autority Písma svatého.
V té době bylo Písmo svaté základním zákonem společnosti, jehož výklad a uplatňování zajišťovala církev a reliktní starověké Římské právo bylo uplatňováno ve světské správní a hospodářské činnosti. byl to tkzv. systém dvojího práva, nadřazeného církevního a světského.
Výkladem Písma svatého (nikoli nějakými poníženými artikuly), jako ho vykládal a objasňoval Mistr Jan, bylo možno dojít k opravě a očištění od deformací základního zákona -Písma svatého.
V té době se nenašel v okruhu učedníků Mistra Jana žádný zdatný pokračovatel, který by dokázal jít po mistrem započaté cestě.
Poddanství, pozemková renta, cechovní systém, peněžní podloudný obchod a lichva, to všechno vychází ze světského práva a v Písmu svatém to nemá oporu.
Novověk je v podstatě obdobím přerůstání starověkého římského práva přes právo křesťanské církve. Až ve Francii v 19. století s vládou Napoleona došlo k definitivnímu nastolení světského římského práva (jako práva ústavního a občanského) na místo základního zákona.
A v Rusku ve 20. století s revolucí bolševiků a Lenina došlo k přeskočení celého buržoarního právního vývoje novověku k socialismu s novým !!! socialistickým právem !!!, stačily k tomu dva listy papíru s texty Dekretů o půdě a o míru.