Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

maxim 1: Na období "normalizace" po husitské revoluci je dobré se dívat z vyššího nadhledu Evropské a Středoevropské geopolitiky, jako neustálý konflikt "císařských" a "papežských", který je nejvíce znám z boje o investituru v "Císařské římské říši národa německého" ve vrcholném středověku. Čeští husité se odštěpili a byli bez spojenců a jejich "spanilé jízdy" do okolních zemí tam nenašly vyspělé revoluční spojence.
Evropa v popisovaném období (pominemeli odštěpanecká království Anglie a Francie a Turecký Balkán) byla rozdělena mezi země Německého římského císařství (včetně Českého království) a země podléhající Vatikánskému Papežství (Itálie městských republik, Polské království a Litva, Uherské království atd.).
Naše České království sousedící s papežským Polskem (v oblasti Východočekého hejtmaství hejtmana Hynka Ptáčka) a císařskými Rakouskými zeměmi (v oblasti Jihočeského panství Rožmberků), byla tak pod vlivem obou uvedených soupeřících císařských a papažských sil. Je potřeba dál pokračovat ??? ... Jenom pro zajímavost, Jan Žižka bojoval v bitvě u Grunwaldu proti Řádu Německých rytířů na straně Polska a Litvy, Jan ptáček prosazoval polského krále na krále Českého království, atd.

Navazující historie českých zemí je z naznačeného geopolitického hlediska čitelnější..
Personální unie Jagelonců z království Polska, Čech, Uher, charakterizované jako "šlechtické republiky" v uvedených zemích (po vzoru Itálie?), nakonec krach ..
Také role "papežského" Polska ve střední Evropě a hlavně ve vztahu k východu, k Ukrajině a Rusku je jasnější ..
Země setrvávají na principech a účelu pro který vznikly, dnešní Polsko je toho příkladem ..