Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

maxim 1: Porozumění dějinám předchozího 20.století není snadné a ještě dlouho tomu tak bude. Dějiny 20. století jsou tak překroucené a stojící na hlavě, že postavit je na nohy lze jenom postupným a navazujícím výkladem a "rozmotáváním" překroucených účelových výkladů "historiků". Začali jsme u Mistra Jana, tak uvidíme jestli dojde i na 20. století ..

Co se týká sjednocení a vzepětí národů, je třeba se na to dívat více sociologicky...
Lidem v historii většinou byla politika "ukradená" (ve smyslu, že na ní káleli), politikou byly "národy" osloveny a vtaženy do "rozhodování" až v 19. století (Jaro národů - rok 1848). Národy se tak staly nástrojem "politiků" v boji o moc, což samozřejmě vede k jejich využívání a zneužívání, k jejich rozdělování a sjednocování ..
Rozhodující tak nejsou národy, ale vývoj v generacích politiků a jejich střídání (politika přestala být kontinuální v následenictví panovníků).

Už jenom zkráceně ...
V roce 1945 politická generace první republiky už neměla schopnosti na pokračování svojí politiky, ztratila je zpohodlněním u kormidla moci první republiky. V roce 1948 nastoupila generace komunistů, kteří byli v první republice porzekuování, tím se zocelili a přechůdcům ta příkoří spočítali a krachem politiky první republiky sjednocený národ šel samozřejmě s nimi.
Co následovalo ?, ke starým komunistům se začali přidávat jako tomu je vždy při změně moci i kariéristé, renegáti, oportunisté z druhé strany a nezkušená mladší generace chtivá moci ... staří je odhalili a spočítali jim to, ti se stali mučedníky a začali získávat na svoji stranu zblblý národ ... o tak je to pořád dokola ..
Po 2. sv. válce každá generace chtěla svojí revoluci, zblbnutí národa tak pokročilo, že dnes následky jsou vidět všude ...