Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Článek Neužilův HUS: O moci a rozumu v současnosti/24
Komentáře k článku: Neužilův HUS: O moci a rozumu v současnosti/24
maxin 1: U Chilialistů nebyl možný kompromis s ostatními nevědoucími. Objevili pravdu a pravého Boha, které neznají kompromis, protože jsou jediní. Kompromis je možný jenom v hlouposti a lži, a výsledkom je zase jenom hloupost a lež, je to ten nepřekonatelný problém antropocentrické racionální vědy bez Boha. U člověka jediný kompromis mezi jeho duší od Boha a jeho duchem vede k moudrosti a k poznání pravdy a pravého Boha ...
Chelčický v pozdější etapě svého života šel na kompromis mezi svojí duší od Boha a jeho duchem ovlivněným jeho sociálním postavením ve společnosti, proto odpadl od pravdy a pravého Boha.
Je to trochu filosoficky složitější, ale při pochopení teocentrického esoterního modelu je to trivialita ...
maxim 1: Kompromis v posledním odstavci u Chelčického je samozřejmě v uvozovkách, protože popisované kompromisy jsou také dvojné, polární, jeden blíže k duši, druhý k duchu.
Ta "dvojnost" je tou "schizofrenií" Světa, která je v dnešním době obzvláště dominující.
karelmayer: Ne příliš pečlivě sleduji uveřejňování jednotlivých kapitol komentářů docenta Valenčíka k názorům Františka Neužila na ideově teoretické zdroje husitství a vzájemný vztah mezi myšlenkovým obsahem Husova díla a husitským revolučně demokratickým hnutím. Důvod, proč je této problematice věnována tak zásadní pozornost jak docentem Valenčíkem, tak i jednotlivými komentujícími (i když jich není mnoho), byla pro mne zpočátku velkou záhadou. V případě docenta Valenčíka jde možná o nalezení paralely mezi tehdejším odmítnutím světské a církevní moci reprezentované nenasytnými hrabivci z řad aristokracie a kléru opovrhujícími „dělným lidem“ a dnešním bojem s reprezentanty „jádra zdegenerované globální moci“ usilujícími o vyvraždění lidstva. V případě některých komentářů od autorů v boha věřících jde o paralelu s tehdejší snahou o návrat ke zdrojům křesťanství a dnešním útěkem vykořeněných mas k nějaké ideologii, k nějakému vyššímu (božímu?) principu, nejlépe však ke křesťanství.
Zamyslíme-li se nad společenským vývojem z hlediska delšího historického odstupu, můžeme dospět k závěru, že husitská představa nastolení království nebeského prosazením absolutní rovnosti založené na nulovém majetku byla produktem dnes již zřejmě nepředstavitelně nízké produktivity práce v zemědělství jen obtížně schopné generovat jakýkoliv významnější přebytek, zvláště měl-li být generován uvědomělou dobrovolnou prací. Přesto se zřejmě nějaký přebytek vyprodukoval a pak byla nastolena otázka, kdo si ho přivlastní. A řešením této otázky táborský komunismus, stejně jako o 500 let později sovětský komunismus zkolaboval. V obou případech šlo o produkt sociálního inženýrství předpokládajícího, že lidé se nechovají „komunisticky“ jen proto, že jim to není umožněno. Naštěstí v obou případech nástup kapitalismu založeného naopak na individuálním, i když často naprosto bezohledném obohacení úvahy o jakékoli majetkové nivelizaci tehdy, stejně jako v nedávné minulosti vyřešil.
Dnes jsme v situaci, kdy kapitalismus ve své čisté formě již neexistuje, a můžeme se jen dohadovat, zda a kde je již v podstatě protosocialismem. V oblasti společenské nadstavby tak začíná umírat kapitalistický individualismus a je postupně, nic méně v poslední době velmi tvrdě opět potírán vizemi jakési rovnostářské společnosti. Největším nepřítelem jsou blíže nespecifikovaní boháči a jejich eliminace je to nejdůležitější při vytváření nového království nebeského – opět na bázi maximálně možné příjmové (vlastnické) rovnosti, a to pro všechny. Zřejmě včetně miliard lidí dnes na samém dnu příjmové škály, nechceme-li být pokrytci.
Na rozdíl od konce středověku (a tedy i husitské revoluce) před námi ale není žádný nový společenský řád – kapitalismus, který dokázal nabídnout více produkce než feudální výrobní způsob. Z logiky vývoje je před námi již jen postupné prohlubování protosocialistických/protokomunistických rovnostářských společenských a výrobních vztahů realizovatelných pouze za podmínky totální redukce všeho a všech. Jistě není náhodou, že se objevují názory schovávající se za globálně-klimatické hrozby vyzývající ke snížení spotřeby a omezení materiálního vlastnictví – jednou jde o fosilní paliva a automobily, jindy plasty, příště vodu, půdu, maso, bytové plochy atd. atd.
Současná civilizace odvrhla kapitalismus, aniž byla schopna ho nahradit nějakým novým, výrazně produktivnějším společenským řádem (reálný socialismus rozhodně nebyl produktivnější). Schovávání se za jakési již již nastupující úžasné nekonečné možnosti průmyslové revoluce 4.0 či nejrůznější utopistické vize o procitnutí lidstva nám nepomůžou.
Bohatství zemí severní polokoule zde nebude trvale. Globalizace otevírá prostor pro naplnění choutek těch chudších na jižní polokouli mít se stejně dobře jako na severu (ať už migrací nebo přivlastněním si svého surovinového bohatství). Protože surovinové zdroje Země nejsou dostatečné, aby zajistily stejnou vysokou úroveň i pro tyto nové žadatele, bude nutné vysokou životní úroveň těch bohatších přizpůsobit těm chudším a ještě chudším. To samozřejmě nezajistí „vyvlastnění“ toho tolik démonizovaného 1 % nejbohatších. Nápady Jacoba Fielda – viz komentář na blogu http://karelmayer.pise.cz/20-globalizace-10-funguje-kapitalismus.html - doporučujícího 100%-ní zdanění dědictví „boháčů“ je v případě autora myšlenky (univerzitní profesor!) jen těžko pochopitelné. A stavět politický program na představě, že i ti bohatší, jen trochu mimo toto jedno procento budou ochotni se dobrovolně vzdát své životní úrovně (materiálního bohatství) ve prospěch těch nejchudších, je jistě nereálné (alespoň zatím).
Otázkou je, kde lidstvo promrhalo čas potřebný pro přechod od kapitalismu ke komunismu schopnému zajistit větší a širší uspokojení lidských potřeb (jak předpokládal Marx, i když i u něho mohlo jít o naplnění štěstí z práce pro druhé). Není se co divit, že levice obecně ztrácí podporu voličů. Ona ztrácí i smysluplný prostor pro oslovení potenciálních levicových vůdců. Kdo by chtěl spojovat svou politickou kariéru s vizí rychlého zchudnutí svých voličů.
Takže nakonec je možná dobré se zabývat feudálním (táborským) komunismem, kdy podle jeho vzoru jakási vesnická družstva budou v blízké budoucnosti pěstovat na společné půdě trochu toho a trochu něčeho jiného a budou ráda, že se dočkají příští ubohé úrody. Dnešní, doufejme že jen městská mladá generace vychovaná v neúplných a rozvrácených rodinách bez vize založení své vlastní rodiny a jejího materiálního zajištění již nebude mít problém se 100%-ním zdaněním těch, kteří ještě věří v trvání tradičních rodinných vazeb a přenosu materiálního i kulturního bohatství dalším generacím. Vždyť toto zdanění bude možná již velmi brzy jejich jediným zdrojem pro přežití. Hlasatelé této liberálně-demokratické vize v podmínkách velkých měst České republiky – Piráti – se již formují.
maxim 1: Uvědomování si vyššího rozumu než je ten lidský a je personifikován Bohem v pravých náboženstvích vzniklých na esoterních principech není víra. Poznání struktury tohoto vyššího rozumu (Boha) a struktury lidských bytostí je vysoké vědění.
Studiem uvedených náboženství (v našem prostředí křesťanství) lze získat potřebný "přesah" nutný k pochopení lidí a lidského Světa, o kterém "humanistická" antropocentrická filosofická, sociologická a psychologická věda má jen mlhavé poznatky. O ekonomii určující v dnešní době vztahy ve společnosti (nabízí se v této souvislosti použití označení kupecké počty) se nemá cenu ani zmiňovat.
Vírou je naopak víra v humanistický kult lidského rozumu, který je povyšován na místo Boha ( vyššímu lidem nedosažitelnému "rozumu" mimo prostor a čas), a omezený lidský rozum je uctíván jako rozhodující princip, míra a hodnotitel všeho ..