Devátá a poslední zpráva z odpolední procházky VŠFS a jejích přátel Prokopským údolím, kterého se zúčastnil rekordní počet - více než padesát - osob a jeden psík. Původně jsem ji chtěl napsat jen na čtyři pokračování, ale zažili jsme toho víc, než jsem tušil:
Foto 1: Naši hosté z několika zemí, kteří k nám přijeli v rámci programu Erasmus. Úplně vzadu sedí jejich patron Jiří. Je jen málo měst, které přímo na svém teritoriu mají takový skvost, jako je Prokopák. A ještě k tomu zabíjačka a české pivo...
Foto 2: Mezitím sluníčko už zapadá, obarvuje kouzlem i "Závraťouvou skálu". Začíná být chladno a je čas na návrat.
Foto 3: Ještě jeden pohled na kopce a skály v zapadajícím slunci nad Hlubočepy (dokonce lze rozezenat i malinkého človíčka nahoře) a jdem na tramvaj.
Foto 4: Tak už úplně poslední pohled. I cesta z hospody u přejezdu k tramvajové zastávce Hlubočepy má své kouzlo. Toto je kousek tratě, po které jsme jeli ze Smíchova do Řeporyjí. Vlevo vzadu lze rozeznat druhý z mostů "Pražského Semmeringu".
Tak to už je konec. Kdo s námi nešel, může jít příště. Aby zase nemusel litovat. Ty, co šli s námi a líbilo se jim to, prosím (v zájmu těch, co se zase na poslední chvíli nedokázali správně rozhodnout), aby co nejvíce "rozkecali", jaké to bylo. I s odkazem na tento seriál.