K penzijnímu systému a mému experimentu

Maxim Druhý poslal několik věcných poznámek k mémo příspěvku, kde na vlastním příkladu popisuji, jak by fungovala postgraduální nadstavby průběžného systému penzijního pojištění. Zde je původní článek:

https://radimvalencik.pise.cz/7008-muj-dozivotni-experiment-17.html

Poznámky považuji za přínosné, uveřejňuji je proloženě s drobnými poznámkami ode mne odlišnými červenou barvou:

počítat průměrnou dobu dožití u mužů a žen jako prostý artimetický průměr dvou čísel je chyba, protože poměr můžů a žen v populaci není 1:1 a ve věku 65 a více to už neplatí ani přibližně.

Souhlasím, v případě realizace bude užitečné upřesnit, ale rozdíl nebude tak významný.

Na webu czso.cz jsem si našel, že: "Z věkové struktury vyplývá, že v České republice připadá na 1 000 mužů ve věku 0-14 let 947 žen, 15–64 let 978 žen a 65 let a více 1 511 žen.".

Poměrně velké rozdíly v délce dožití jsou i podle krajů (u mužů asi 4 roky) a rozdíly podle vzdělání jsou ještě větší (V ČR dle OECD patří k nejvyšším).

Také to lze vzít v úvahu, ale ztěží lze zohlednit vše (člověk během svého života mění bydliště apod.). Z hlediska výpočtu není tak významné.

To naznačuje, že propočet by musel být hodně individualizovaný, jinak by na tom stát mohl prodělávat.

Motivující nadstavbu lze různě modifikovat. Stát prodělávat nebude, protože bude mít daňové efekty (výběr z daně z příjmu navíc).

Podle mne pokud by Vámi navrhovaná nadstavba byla skutečně dobrovolná (a nebylo by to jen fingované prodloužení důchodového věku kdy by ten, kdo by se "dobrovolně" nezúčastnil, dostal jen hodně malý a nedostatečný důchod), dalo by se očekávat, že účast v nadstavbě by volili hlavně lidé zdraví a s píše ti nemanuálně pracující s vyšším vzděláním.

Zde jsou dva momenty:

- Nesmělo by to být na úkor stávacího systému (tj. i nadále by musely platit všechny valorizace).

- Pokud jde o druhý moment, ten považuji za pozitivní; člověk by měl být celoživotně motivován ke vzdělávání a péči o své zdraví.

Tedy spíše ti, u kterých se dá očekávat delší doba dožití, než je průměr. Pokud by se ale dávka počítala z průměru a tito lidé by ji brali déle, dostali by více, než vložili.

Ano, tento moment je vhodné zohlednit. Lze různé, nejlépe patnáctiprocentní zdanění výplat. V našich modelech jsmě testovali, nemění se tím podstatně parametry systému. Ten hlavní efekt se projevuje při dlouhodobějším prodloužení doby produktivního uplatnění (včetně "rozvolňovací" fáze), tj. jako efekt vlivu zkracování doby očekávaného dožití, tedy počtu výplat.

Sice nevíme, jaká bude struktura potřeb za x let, ale i tak můžeme konstatovat jisté riziko, že zájem o nadstavbu by se nemusel krýt s potřebou pracovních sil podle profesí na trhu práce.

Oproti současnému stavu by nastartování postgraduální nadstavby průběžného penzijního systému nastartovalo uvažování tímto směrem, tj. k hledání odpovědi na otázku, jak se budou vyvíjet potřeby spojené s profilování pracovních sil na profesních trzích. Náš tým se snaží jít ještě dál. Vychází z toho, že technologické změny povedou k naprosto zásadnímu růstu role tvůrčích mezigeneračních týmů a řešíme s předstihem otázky, jak dalšími reformami podpořit vznikání a šíření tchto týmů.

Mohlo by tedy docházet i k tomu, že u určitých profesí (různé administrativní pozice, kde lze v pohodě přesluhovat) by docházelo k nárůstu přetlaku a problémům s umísťováním absolventů. U jiných profesí by se naopak nedostatek pracovních sil nevyřešil (profese manuální nebo náročné a stresující, kde by o přesluhování nebyl zájem nebo by nebylo možné ze zdravotních důvodů).

To je bohužel současný stav, který je dán nedostatky současného systému.