Ještě k "co dělat?" - ČÍM ZAČÍT?

Před pár dny jsem v rámci výměnu s kolegou napsal těchto pár řádek. Myslím, že patří do seriálu  tom, co dělatm resp. že je v nich zmíně jeden důležitý aspektm bez kterého to nepůjde:

Čím začít? – Touto otázkou reaguji na naši výměnu názorů. Mj. je od stejného klasika, jako otázka "Co dělat?".

Nevím přesně, jakou podobu bude či může mít platforma, ze které vzejde srozumitelná, perspektivní a realistická vize, ale vím, co musí tato platforma obsahovat. Jak jsem Ti včera psal – chodil jsem po krásných místech istrijské přírody kolem komplexu jeskyň Škocjanske jame a přemýšlel. V duchu jsem si vyhodnocoval všechny dosavadní pokusy o vytvoření platformy, ze které by vzešlo něco perspektivního a které skončily neúspěchem.

Například v sociální demokracii jsem několikrát pomáhal Vaškovi Daškovi, bývalému předsedovi obvodní organzace ČSSD na Praze 2, který se o to znovu a znovu pokoušel. Skončilo to vždy stejně. Když se platforma rozrostla a začaly se na ni nabalovat i mimopražské organizce, "koupilo" vedení strany pár vůdčích osobností, které se přes platformy vyprofilovaly, a ideově politické zahnívání ČSSD pokračovalo dál. Dál probíhal hnilobný proces zneuživání historické značky ČSSD jen k rozdávání prebend, kamuflování rozkrádání a vyprazdňování ideového zázemí. Kam až to došlo, vidíme dnes.

Hlavní příčina je v tom, že se velké množství těch, kteří se na podobné pokusy přilepí, řídí falešnými motivy. Někdy si to ani neuvědomují, ale projeví se to ve snadnosti, se kterou se dají koupit (a pak jsou stejně většinou zase odkopnuti jako něco nepotřebného).

Takže na základě zkušeností říkám – nesmí se přeskočit etapa, kdy u zrodu toho, co má přinést ideový základ zrodu něčeho perspektivního, je zdravá a přirozená motivace: Poznávat realitu a mít potěšení (v pravém smyslu tohoto slova) z poznávání reality, z toho, že stále přesněji chápu současné dění, to, o co jde, z čeho se rodí zlo i jakou přelomovou dobu prožíváme, proč je tak obtížné chápat, o co jde. A hlavně: Potěšení z toho, že v tomto procesu poznávání reality nejsem sám, že se nám spolu s dalšími daří některé poznatky sdílet, o jiné se vzájemně obohatit, a to i prostřednictvím sporů, které je nutné vést o zásadních věcech, protože platí, že ten, kdo si dobře nezapne první knoflík, ten se už dobře neobleče.

Teď hodně odbočím, ale je to k věci. V diskusi na mém blogu mě Maxim Druhý upozornil na knihu Maxe Tegmarka "Matematický vesmír" (Agro/Dokořán, Praha 2016). Sehnal jsem ji a s obrovským potěšením přečetl. Vzpomněl jsem si, že kdysi jsem s takovým potěšením (asi ve čtrnácti létech) přečetl Körnerovo "Na prahu neznáma", mnohem později "Elementární částice" od Šelesta, "První tři minuty" od Weinberga, "Teorii všeho" i "Teorii ničeho" od Barrowa a spoustu dalších knížek o tom, jaký je náš svět nahlíženo fyziky. Tegmark má v knize kromě jiného jednu zajímavou epizodu. Udělal objev na Nobelovu cenu. Pochopil (a spočítal), proč nejsme schopni přímo pozorovat exponenciální rozdvojování světa, proč vidíme svět jako by měl jen jednu alternativu. Je to objev velmi převratný, který má dalekosáhlé důsledky pro chápání smyslu žití, plynutí času, vývoje atd. Je ovšem obtížné stručně vysvětlit, o co jde. Nobelovu ještě nedostal, protože i ve fyzice selhává současný způsob hodnocení vědy, který nahrává setrvačným přístupům a není schopný identifikovat zrod nového. Pak ovšem Tegmark zjistil, že stejný objev již před čtyřmi roky udělal a publikoval v méně známem časopise jeden Polák (jméno mi vypadlo). Zajímavé je, jak Tegmark popisuje svoje pocity. Neprožil zklamání, že není první. Prožil pocit radosti, že se svým poznámím není sám a že jde správnou cestou v odhalování toho, v jakém světě žijeme. Ano. O toto jde! Tegmark to ve své knize nádherně popisuje. Skutečný objev se nedělá pro peníze nebo pro slávu, ale z čisté radosti poznání. A také jiná motivace ke skutečnému objevu nevede, ale jen k příštipkaření v rámci současného způsobu hodnocení sterilní vědy. Mj. s tím Polákem se o něco později setkal a prožili spolu fantastický večer společného prožívání potěšení z toho, že si sdělovali nejintimnějších taje odhalování podstaty našeho nádherného světa, ve kterém žijeme.

Teď se vrátím k tomu, o co jde, resp. čím začít. Pokud má nějaké platforma usilující o nápravu stavu být úspěšná, nesmí se přeskočit etapa potěšení z poznávání nejintimnějších tajů současné společenské reality. Každý, kdo bude stát u zrodu toho, co může mít perspektivu, musí být veden přirozenými motivacemi samotné krásy a vznešenosti poznání a sdíleného poznání (v daném přípaě poznání toho, o co jde). V každém člověku tato touha dříme, jen nenachází vhodné podmínky pro to, aby se projevila. A tak se někdy projeví v perverzní podobě stádní stupidity, tak jak ji popisuje Koukolík ve "Vzpouře deprivantů".

Na cestě ke konkrétnosti pochopení toho, o co jde, nejsou žádná omezení. I společenskou realitu lze poznávat stále plněji, přesněji, konkrétněji, zejména z hlediska toho, kdo a jak je schopen věci reálně měnit. Fázi potěšení z procesu poznávání nelze přeskočit. Uspěchanost vede k falešným motivacím a falešné motivace k rozkladu jakéhokoli, byť i původně poctivého, úmyslu.

Vím, že jsem nedal odpověď na otázku, kdo, kdy, kde... Ale na tu dá odpoveď život. A nemusí to tak dlouho trvat.

A ještě k tomu dodám myšlenku M. Šichtařové o významu kritického myšlení:

"Myslím, že ohledně fake news se některé školy vydaly špatným směrem, když si zvou "tvůrce pravdy". Stačí, když se bude ve škole učit kritické myšlení a děti se budou zamýšlet, kdo, co a proč říká. Když si na to odpoví, sami poznají, proč jsou někam nenápadně tlačeni. Stačí se mnohdy podívat, kdo financuje aktivity toho kterého média, a leccos to napoví. Kritické myšlení se podle mě u nás ale ve školách moc nenosí, protože jde proti stádnosti a někteří ho vnímají jako drzost."

Viz: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Kriticke-mysleni-se-na-skolach-nenosi-vladne-stadnost-Marketa-Sichtarova-se-take-boji-ze-nenazrany-stat-zpusobi-dalsi-metanolovou-kauzu-588626

Překvapilo mě, jaký rozruch poměrně nevinné konstatování vyvolalo. Ozvali se jako potrefená husa téměř všicvhni ti, kteří trolí k čemukoli, co napíšu, zde lze sledovat celé:

https://www.facebook.com/radim.valencik/posts/10211892551509698?comment_id=10211892675072787

Napsal jsem o tomu jen malinkou poznámku:

"No, tak se dívám na tu sbírku ohlasů - řek bych, že potrefené husy, jejichž schopnost kritického myšlení jaksi atrofovala. Kritické myšlení vychází především ze schopnosti uvažovat v rámci uceleného rozvíjejícího se systému poznatků, kdy každý článek či prvek toho systému má svoji alternativu a kdy porovnáváme s realitou, co za jakých podmínek platí."