Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

karelmayer: Otázka, kterou klade docent Valenčík ve svém dovětku k mému komentáři „co brání tomu, aby investiční příležitosti byly využívány podle míry jejich výnosnosti bez ohledu, kdo je vlastníkem těchto příležitostí a kdo vlastníkem investičních prostředků“, odpověď již obsahuje. Je to právě vlastník příležitosti a vlastník investičních prostředků. Hovoříme-li o výnosnosti, poměřujeme „surplus value“ (tedy nadhodnotu – zde přírůstek hodnoty) k hodnotě (nákladu) investice. A právě míra výnosnosti (jako poměr „přírůstku hodnoty k hodnotě investice“) je dána mírou antagonismu vlastníka příležitosti a vlastníka investičních prostředků. Neúspěch reálného socialismu (neschopnost nabídnout vyšší výnosnost než kapitalismus) byl již zakomponován v jednotě vlastníka příležitosti (socialistická společnost) a investičních prostředků (socialistický stát). Kapitalismus, ať se nám to líbí nebo ne, dokázal na základě antagonismu práce a kapitálu dosáhnout tak vysoké výnosnosti, které nebylo dosaženo nikdy před tím v historii (a zřejmě bohužel ani v budoucnosti). Takže výnosnost je funkcí práva a odpovědnosti vyplývající z vlastnictví. Nebo obráceně – bez vlastnictví (práva a odpovědnosti) není výnosnosti.

PS. Michaelu Krohovi jsem chtěl separátně poděkovat za přínosný příspěvek na jeho webu http://michaelkroh.pise.cz/40-prinosy-a-problemy-teorie-produktivni-spotreby-iii.html . Dnes mne trochu předběhl, takže toto konám alespoň takto.