Paradox diskusí o penzijní reformě

22. květen 2019 | 07.39 |
blog › 
Paradox diskusí o penzijní reformě

Proč se nehledá řešení tam, kde je, a hledá se jen tam, kde není?

Navazuji na článek "Tápání a objevování šéfky reformy penzí", který jsem uveřejnil před dvěma dny, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/6871-tapani-a-objevovani-sefky-reformy-penzi.html

Ona je to skutečně záhada. Představme si, že komise pro důchodovou reformu přistoupí k úkolu, který má před sebou takto:

Pokud chceme zabezpečit dlouhodobou stabilitu průběžného penzijního systému, musíme zvrátit nepříznivý trend vývoje poměru mezi těmi, kteří z tohoto systému čerpají, a těmi, kteří do něj přispívají. To je možné dvojí cestou. Buď půjdeme "ruskou" cestou, tj. paušálně prodloužíme dobu, po kterou bude člověk nucen pracovat. I když to slušně nazveme "parametrickou úpravou", bude to hodně nepopulární. Navíc tím znemožníme zabudování do systému průběžného penzijního systému motivace, které by vedly člověka k tomu, aby dobrovolně prodloužil dobu svého produktivního uplatnění. Přitom tak, aby to bylo výhodné pro něj, tj. aby se mu důchod zvyšoval, a současně aby to bylo výhodné i pro ty méně šťastné, kteří nejsou v takové kondici a nemají takové kvalifikační předpoklady, aby ve vyšším věku nacházeli uplatnění a byli schopni se výdělečně uplatnit. Odpovídá to i tomu, že pojistnou událostí v systému penzijního pojištění je to, že člověk v důsledku stárnutí ztratí částečně či plně schopnost výdělečného uplatnění, že tedy solidarita zabudovaná do tohoto systému je mezi těmi, kteří mohou a chtějí být i ve vyšším věku výdělečně činní, a těmi, kteří z různých důvodů schopnost být výdělečně činní ztratili. Naše úloha jako komise pro rozumné reformy je: Za prvé navrhnout systém, do kterého budou zabudovány motivace k dobrovolnému prodloužení produktivního uplatnění a současně prvek solidarity ve vztahu k příslušné pojistné události; za druhé promyslet komplex opatření, které by umožnily člověku být co nejdéle výdělečně činným, přitom tak, aby mu práce přinášela uspokojení a aby co nejméně omezoval možnost zaměstnání a profesního růstu mladým lidem. Oba dva úkoly jsou řešitelné a stačí, když budeme chtít a dáme hlavy dohromady, případě využijeme náměty ze strany veřejnosti. Měli bychom to dokázat mj. i proto, že naše komise je tvůrčím mezigeneračním týmem a řada jeho členů působí právě v těch profesích, které umožňují výrazné prodloužení doby výdělečného a přitažlivého uplatnění. To nás zavazuje k tomu, aby našli způsob, jak tuto možnost přiblížit co největšímu okruhu občanů naší země.

Nyní si můžeme položit dva okruhy otázek:

- První okruh je ten jednodušší. Co všechno lze udělat pro dlouhodobý trend prodloužení doby výdělečného uplatnění člověka, jakou roli v tom může hrát vzdělání počínaje předškolním vzděláním, jakou roli zdravotnictví či lázeňství, jsou roli zaměstnavatelé a profesní organizace apod.? To je ten jednodušší okruh otázek.

- Druhý okruh otázek je náročnější. Na čem to vázne? Proč doposud žádná komise pro penzijní reformu takto nepostupovala? Proč se tímto způsobem neuvažuje ve veřejném prostoru? Není zde něco divného?

Odpověď na druhý okruh otázek, jak si ukážeme, bezprostředně souvisí se samotnou podstatou odpovědi na otázku, proč jsou někteří bohatí a někteří chudí.

Aktuální dodatek:

Zrovna včera, zrovna v době, kdy jsem psal tento článek, byl uveřejněn další příklad toho, jak to dopadne, když se místo skutečného řešení stability penzijního systému prosadí nejrůznější zhovadilosti:

https://www.kurzy.cz/zpravy/494400-polaci-prijdou-o-15-uspor-v-ramci-duchodove-reformy-neco-podobneho-zazili-i-madari-a-co-v-cr/

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář