Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

karelmayer: Možná jsem „netrpělivý“, možná jsem „nekvalifikovaný občan vstupující do společenského dění“ a tak nepočkám na další avízovaná pokračování. V článku je však uvedeno dost, aby bylo potřebné se k tomu vyjádřit.

Děkuji docentu Valenčíkovi za přesnou citaci z mého článku, kterou zde pro připomenutí zopakuji

(názor KM):

Nebuďme tedy "intelektuálně netrpěliví" a pokusme se v klidu rozebrat, co asi docentu Valenčíkovi skutečně na jádru globální moci vadí. V jeho kritice lze s trochou představivosti najít tyto dvě hlavní oblasti:

Za prvé: globální moc je soustředěna jen v rukách extrémně malého počtu osob, což může vést k chybnému rozhodování => tedy je nutno tento počet rozšířit ve smyslu "více hlav – více rozumu"

Za druhé: globální moc odvozuje svou oprávněnost rozhodovat z příslušnosti k elitě, nikoliv z vůle obyvatel, kterých se její rozhodování týká => tedy je nutno dostat tuto skupinu "pod demokratickou kontrolu".

Podíváme-li se do historie, zjistíme, že demokracie je velmi vzácné, teritoriálně i časově omezené "koření". A toto "koření" roste jen za podmínky velmi omezeného počtu členů příslušné komunity. Tak jsme byli svědky demokracie v klasických řeckých městských státech, ale již málo se mluví o tom, že "demokracie" se mohli zúčastnit jen někteří z obyvatel a že ani zde nešlo o universální demokracii pro všechny. Obdobně v Říme se demokracie týkala jen členů Senátu, tedy nejvýznamnějších patricijských rodin. A demokracie měšťanská mohla fungovat jen mezi uzavřenou skupinou nejvýznamnějších měšťanských rodin.

Proto jsou mnozí vyznavači demokracie tak často zklamáni vzniklým chaosem, jakmile se demokratická práva rozšíří i na "plebejce". Má-li za situace, kdy všichni chtějí uplatnit svá demokratická práva, nová elita a celá jí podléhající komunita přežít, musí vnitřními samozáchrannými opatřeními omezit demokratická práva na úroveň, která již komunitu (a samozřejmě i elitu) neohrožuje (tedy nějaká "formální demokracie"). V době globální komunikace je ideálním prostředkem "znehybnění mas" zahrnutí těchto mas takovým množstvím vzájemně protichůdných informací, až není vůbec jasné, co je a co není pravda. Diskuse informačně naprosto vykolejených obyčejných občanů na nejrůznějších diskusních portálech již nemají žádnou "demokratickou" hodnotu a společnost je schopna přežít.

Docent Valenčík se mýlí, když se domnívá, že zdrojem všech problémů současnosti (a zejména budoucnosti) je nekontrolovatelné "globální zlo" a neuvědomuje si, že objektivně je příčinou problémů "demokratický" vstup nedostatečně vzdělaných a kvalifikovaných subjektů (občanů) do řídících a rozhodovacích procesů globální civilizace. Dokud tedy subjekty demokratických práv nenabudou takové kvalifikace a morálních kvalit, aby mohli usilovat o větší podíl na řízení, je vždy lepší, když globální společnost řídí sice externě nekontrolovatelná elita, ale alespoň svým vnitřním systémem edukace dostatečně připravená pro řízení globální civilizace.

Protože státem řízené postupné celoplošné a celospolečenské posilování úrovně vzdělání padlo s pádem reálného socialismu, nezbývá, než aby se každý svobodně rozhodl, zda chce žít v klidu (a pak vzdělání omezí na úroveň potřebnou pro přežití do příštího dne) nebo se chce výrazněji podílet na řízení globální civilizace a pak se musí stát součástí některé z elit. Vše mezitím je dle docenta Valenčíka "slouhovstvím", které je hodné nejhrubšího odsouzení. Přitom si neuvědomuje, že odsuzuje konání převážné většiny čtvrtou průmyslovou revolucí uvolněné populace, protože málokdo chce žít "z ruky do huby" a jen málokomu se podaří dostat mezi elity. Drtivá většina populace tak prožije život v tak odsuzovaném "slouhovství". (konec citace názoru KM)

Docent Valenčík, přesto, že v úvodu svého článku uvádí, že můj článek „stojí za přečtení“, přistupuje k němu, jako by ho snad ani nečetl. Jeho vše obsahující odpověď, nebo stanovisko/komentář uvádím dále

(názor RV):

„Pokud jsem to správně pochopil, tak současné globální modenské elity se chovají dostatečně zodpovědně, což je projevuje na úspěších jejich politiky (Afghánistán, Libye, Sýrie, Ukrajina...), svět je mnohem klidnější než kdykoli jindy, globální finanční situace stabilizována, EU reprezentuje nejférovější vztahy mezi státy v historii atd. atd. Ohrožuje nás jen pár netrpělivých nekvalifikovaných křiklounů....“. (konec citace RV)


Z této reakce od universitního profesora jsem dost zklamaný. Pokud pochopil pouze toto, je mi to upřímně líto. Snažil jsem se o poctivou presentaci jiného úhlu pohledu, a dokonce nabídl i řešení (demokratizace, širší institucionalizace). Opakováním ideologicky podbarvených „zaručených pravd“ se ještě nikdy k poznání reality nikdo nepropracoval. Nechť si každý čtenář udělá svou představu o obsahové síle obou přístupů.

Myslím, že je trochu pod úroveň docenta Valenčíka odvolávat se „novinářské názory“ stejně nebo podobně pouze z povrchu popisujících realitu (Jan Campbell) a přitom sám nebýt schopen argumentačně podpořit své názory. Že svět není jednoduchý, s tím nepolemizuji, polemizuji s jednoduchými řešeními, nebo dokonce ani ne řešeními, pouhými výkřiky. Je vždy jednodušší z nevědomosti kritizovat (v tomto případě globalizaci), než představit konsistentní řešení (globalizace).

Protože docent Valenčík má své mantry hluboce zasunuté ve svém vidění světa, nepokládám další polemiku za smysluplnou. Své názory, často reagující na stanoviska jiných autorů příspěvků budu uveřejňovat na svém blogu – viz např. reakce na článek Zdeňka Vopata v časopise Argument! : http://karelmayer.pise.cz/6-globalizace-2-evropska-vize.html .

---
karelmayer.pise.cz