Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Článek Čaputová - naděje pro Slováky
Komentáře k článku: Čaputová - naděje pro Slováky
maxim 2: Dobrý den, pane docente.
Pokud jste zatím nečetl, pak si Vás i případné další čtenáře dovoluji upozornit, že pan Mayer na svém blogu http://karelmayer.pise.cz/ obsáhle reagoval na Váš dřívější článek o jádru globální moci.
karelmayer: Především děkuji "maximovi 2" za zájem o můj článek – pro upřesnění uvádím celý link: http://karelmayer.pise.cz/15-globalizace-5-jadro-globalni-moci.html .
A nyní vlastní komentář k článku Radima Valenčíka:
Razantnost, s jakou se docent Valenčík zhostil zhodnocení výsledku prezidentských voleb na Slovensku, je i přes veřejnou známost jeho hodnotového rámce přece jen dost překvapující. Doufejme, že v některém ze svých příštích článků podrobněji své myšlenky rozvede a racionálními argumenty podpoří.
Podobnost slovenských prezidentských voleb s nedávnými volbami prezidenta v České republice je více než zřejmá. A je celkem jedno, kdo v těchto volbách zvítězil. Jsem přesvědčen, že kdyby místo „starého vědátora“ Drahoše kandidovala „mladá právnička“, nějaká česká „Čaputová", měli bychom i v Čechách jiného prezidenta (aby nedošlo k mýlce, volil jsem Miloše Zemana a nestěžuji si).
Málokdo si uvědomuje, jak ohromný společenský posun proběhl v minulých třiceti letech. V osmdesátých letech 20. století jsme byly součástí východního bloku ovládaného pevnými mocenskými strukturami, které generovaly sice odborně zdatné, ale politicky nespolehlivé a tedy v systému neuplatnitelné osobnosti. Rok 1989 otevřel těmto odborníkům prostor a společnost zákonitě s nimi spojila svou budoucnost (Klaus, Zeman a další). Primárně šlo o transformaci nejen ekonomiky, ale i společnosti na tehdejší „západní standard“.
Všichni vidíme, že společnost v Čechách i na Slovensku se výrazně posunula vpřed. Transformace proběhla bez dramatických sociálních otřesů, obě země nejsou ani nějak extrémně zadluženy a ani žádné jiné krizové jevy společnostmi nehýbají. Naše přirozené ústřední zahledění na naše vnitřní procesy nám ale neumožnilo vidět dostatečně intenzivně změny, ke kterým okolo nás došlo a trvale dochází.
Největší změnou byl vstup České republiky a Slovenska do Evropské unie a akceptace nových "unijních standardů“. Tyto nové "unijní standardy“ zákonitě narážejí na naše „lokální standardy“. Očekávání, že „lokální standardy“ porazí „unijní standardy“, jsou nenaplnitelná.
Místo hledání osobností, které budou co nejrazantněji bojovat s evropskými elitami z pražského nebo bratislavského hradu, bychom měli hledat mechanismy, které nám umožní výrazněji ovlivnit „evropské standardy“ tam, kde se vytvářejí, a pro tyto mechanismy vychovávat odborníky. Myslím, že výsledky voleb ukazují, že významná, respektive převážná část populace tento postup preferuje.
Podíváme-li se na naši naprosto katastrofální úroveň zpravodajství z EU (na Slovensku jsou na tom lépe), koho jsme navrhovali do Evropské komise (často minimální jazykové znalosti, odborné nechci posuzovat), kdo nás zastupuje v různých evropských institucích a agenturách (často za odměnu), kdo z obyvatel České republika zná alespoň dva tři naše poslance v Evropském parlamentu, zjistíme, že před naší společností je ohromný úkol – transformace České republiky z lokálního periferního hráče ve významného participanta na rozhodovacích evropských, eventuálně globálních procesech.
radimvalencik: Jen pro úplnost a budoucnost - v logice věci (fungování degenerujícího jádra současné globální moci) budeme svědky zoufalé podpory Porošenka ve 2. kole preziedentských voleb na Ukrajině. Nebude to dávat logiku, ale přesto to i u nás (a jinde) budou lámat...
radimvalencik: Se zájmem sleduji. Jakmile mně vybyde jen trochu času, dám si záležet a odpovím.