Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

karelmayer: Souhlasím s docentem Valenčíkem, že si jaksi nerozumíme. Já tím, že nechápu skrytý obsah jeho myšlenek, a docent Valenčík tím, že překrucuje mé.

V komentáři je několik bodů, k nimž by možná stálo se vyjádřit:

Za prvé: Naprosto souhlasím s tézí, že se „K. Marx dopustil (nakažlivého) omylu, když se v důsledku intelektuální netrpělivosti zpronevěřil svému vlastnímu (?)“. Vývoj kapitalismu od jeho proto-kapitalistických forem až do formy, která zřejmě již bude jen obtížně klasifikovatelná jako kapitalismus, a dokonce vývoj bez socialistických revolucí by zřejmě lépe odpovídal Marxovu pojetí dějin. Myslím ale, že jsem nikde nepodlehl „nakažlivému omylu“. Pojem „revoluce“ ve spojení „revoluce odvětví produktivních služeb“ je třeba vnímat jako „průmyslová revoluce“ nebo „revoluce 4.0“.

Tím ale není nijak potlačen můj dotaz, kdo bude nositelem („bude dělat“) této „revoluce“, jestliže nositeli (těmi, co ji dělali) „průmyslové revoluce“ byli inovátoři, kapitalističtí organizátoři, obchodníci, finanční spekulanti atd., jak je výše tvrzeno. Takže – kdo? (a „masy“ neberu). Sám docent Valenčík uvádí, že „chceme-li pochopit, jak budou změny probíhat, musíme se poučit zejména z průběhu průmyslové revoluce a střetů, které se odehrávaly v oblasti ideové a mocenské nadstavby, které se promítaly do vědy a kultury, do pojetí pravdy apod.“ Kdo tedy bude účastníkem „střetů“, kdo bude určovat „mocenskou nadstavbu“?

Za druhé: Od první poznámky se dostáváme k „degenerujícímu jádru globální moci“, údajně blíže specifikované v článku http://radimvalencik.pise.cz/4432-pred-jihlavou-o-degeneraci-soucasne-moci.html. K obsahu tohoto článku z mé strany již proběhla diskuse – viz http://radimvalencik.pise.cz/6559-teorie-dneska-k-mayerovi-64.html . I když jde zřejmě v případě „jádra globální moci“ o zásadní pojem, jeho výklad je velmi vágní. Nevím, zda jsem se strefil, jde-li o finanční kapitál a jeho koncentraci v rukách malé skupiny „starých, degenerujících vlastníků“. Všechny statistiky ukazují, že proces koncentrace finančního kapitálu pokračuje, stejně jako nárůst jeho celkového objemu. Je to snad něco, co je v rozporu s principy kapitalismu? Tím se zřejmě degenerace finančního kapitálu neprojevuje.

Za třetí: Do svých 35 let jsem žil v pravdě „zahnívajícího kapitalismu“ a „světlých zítřků socialismu a komunismu“. Kapitalismus nezahnil a světlé zítřky se někam ztratily. Člověk by čekal, že už ho nebudou pronásledovat žádné zaručené pravdy. A ouvej, už jsou zde zase nějaké. Zase někdo chce, abychom věřili „v degenerované centrum globální moci“, které usiluje o zničení všeho lidstva, přitom je v krizi a rozpadá se. U moci se drží jen díky poskokům. Nemohu se ubránit povzdechu nad formulací „počítá se s tím, že podvědomě zafunguje tento mechanismus – buď nám "shora" říkají pravdu a pak sloužím správné věci, nebo mají "shora" možnost tak bezostyšně lhát, že je lépe se takové moci přizpůsobit. – Za zanícenými, rádoby morálními, rádoby vzdornými a vzdorujícími (u nás Zemanovi, Babišovi, Okamurovi a dalším "nacistům"), postoji je tak obyčejná podělanost před zlem, které si dovoluje lhát a zabíjet v míře, která přesahuje představivost nezkušeného člověka." Tato formulace by zřejmě nebyla akceptovatelná ani na školení VUMLu, snad možná někdy v 50. letech. Bude-li se moci docent Valenčík vyvarovat podobně expresivních formulací, jistě bude jeho názorová hladina vnímána příznivěji.