Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

karelmayer: Naprosto souhlasím s tím, že pojmy jako „kapitalismus“, „socialismus“ a podobné nic samy o sobě nevypovídají, jsou objektivně nezměřitelné a fyzicky „nehmatatelné“. V podstatě označují určitou realitu, často však subjektivně interpretovanou. Pak samozřejmě „kapitalismus“ může znamenat pro každého „pozorovatele“ něco jiného. Navíc sama realita se v čase mění, vyvíjí, takže i tato označení se musí upřesňovat (např. „kapitalismus období laissez faire“, „reálný socialismus“). Všichni víme, že pro někoho byl sovětský systém „socialismem“ a pro někoho už „komunismem“. Dnes se lze setkat i s názory, že šlo o „státně-monopolní kapitalismus“. Přesto je nutné mít pro popis reality nějaké pojmy, abychom se vůbec byli schopni o této realitě bavit. Výměna názorů mezi teoretiky Michaelem Krohem a Radimem Valenčíkem by měla zřejmě pomoci nalézt základní charakteristiky. Sklouzávání do zbytečných podrobností však způsobuje čtenáři únavu a podstatu zatemňuje.

Souhlasím i s tím, že daňová politika stejně jako jiná propopulační opatření nezpůsobí populační explozi. Přesto se domnívám, že některá finanční propopulační opatření jako sociální dávky nebo snížení daní (i za socialismu byli vdané ženy i muži s dětmi daňově zvýhodňováni) mají vliv zejména u nižších příjmových skupin (a tito lidé také často jsou ochotnější k rodičovství). Daňovou bonifikaci jsem zmínil proto, že ji vnímám jako „zvýšení odměny za práci“, což je jistě spravedlivější, než přijímat sociální dávky „bez práce“.

Tato bonifikace „přes práci“ je také jediná smysluplná bonifikace v případě příchodu méně kvalifikovaných a méně kulturně kompatibilních migrantů očekávajících „automatické sociální dávky“ i bez práce.

K publikaci Ilony Švihlíkové a Miroslava Tejkla se nemohu dostatečně vyjádřit, ani jsem o ní nevěděl. Našel jsem si ale na internetu několik videí z presentace knihy autory. Obávám se, že jde více o propagandistickou publikaci a pak je menší publicita asi pochopitelná. Způsob, jakým je odsuzována renta je na pomezí tézí o zahnívajícím kapitalismu. Ten zahníval tak intenzivně až z toho socialismus zkolaboval. Stále se jaksi nedokážeme smířit s tím, že jednotlivé fáze kapitalismu jsou objektivní realitou a snahy o vnější zásahy mohou pouze systém destabilizovat, nikoliv však předělat podle vůle subjektu.