Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

karelmayer: Docent Valenčík se rozhodl nejen velmi detailně okomentovat jednotlivé téze Michaela Kroha v jeho článku „Co je to kapitalismus“, ale předložit i svou ucelenou teoretickou koncepci. Pozornost, která je tak věnována fenoménu „kapitalismus“ je zřejmě odrazem „uvolňování“ mysli po létech socialistické ideologické indoktrinace. Pozitivní je tak odklon od hledání „lepšího socialismu“ k hledání „lepšího kapitalismu“ nebo alespoň „nového kapitalismu“.

Oponentura některých názorů M. Kroha R. Valenčíkem jde však někdy do polohy oponentury pro oponenturu. Jistě v detailu máme každý trochu jiný názor téměř na vše. Možná větší míra respektu této odlišnosti by uvolnila čas pro řešení významnějších rozporů. Z tohoto pohledu pokládám diskuse o tom, zda je rodina „komunistická“ nebo „kapitalistická“ instituce celkem za marginálii. Již za reálného socialismu extrémně narůstal počet rozvedených manželství, a tedy k rozpadu tradiční „křesťanské feudálně-zemědělské rodiny“ běžně docházelo.

Z tohoto pohledu pokládám za velmi problematické mechanické „bonifikování“ rodičů-důchodců „dobře vychovanými“ dětmi částečným transferem jejich sociálních odvodů přímo na účet rodičů. Všechna tato opatření v praktické rovině nesmírně administrativně náročná by se sice pokoušela zavést jakousi spravedlnost (zásluhovost), zajistitelnou však pouze v globálně-byrokratickém systému, který by musel garantovat více měně plnou zaměstnanost a součinnost všech společenských institucí konajících podle jednotných pravidel.

Systém by musel primárně přesně definovat jednotlivé účastníky „důchodového systému“, tzn., kdo a jak ovlivňuje výchovu (v nejširším smyslu slova) dětí (rodiče, škola, kultura, sdělovací prostředky atd.) a určit podíl těchto účastníků výchovného procesu na výchově a to i z hlediska času a prostoru.

Přitom život vše řeší podstatně jednodušeji. Jsem-li dobrý rodič, vychovám-li dobře své děti, jistě mi tyto děti v důchodu to, co jsem pro ně udělal, vrátí péčí a i případným vlastním „doplatkem“ k důchodu ze svého příjmu, bude-li to třeba.

Osobně se domnívám, že navrhovaný směr rozvoje důchodového systému zaspal minimálně 50 let. Dnes v době masového „singlovství“ a feminizovaných „mama-hotelů“ je již pozdě. Jedinou útěchou může být, že do příštích generací se přenese jen „genetický kód“ těch, kteří se nebáli „vyrobit“ dítě. Je ale také jasné, že probíhající změny nejsou skokové, ale pozvolné, tzn., že i z dětí těch „geneticky transportujících“ výrobců dětí budou další singls a další bezdětní maminčini mazánkové.

Vzhledem k tomu, že tuto planetu Zemi potkalo neštěstí v podobě katastrofálního přemnožení druhu Homo sapiens sapiens, lze vše, co směřuje ke snížení počtu obyvatel (a to dokonce bez válek a nemocí) vnímat jako naprosto akceptovatelné a rozhodně by v tom nemělo být hledáno něco katastrofálního.

Společnost se současnému trendu brání různými přídavky na děti a dalšími úlevami. Možná, že by bylo možné (a určitě praktičtější) bavit se o změnách daňových zákonů směřujících k podpoře rodiny nebo alespoň „plození dětí“.

Možná, že podobný pohled by byl aplikovatelný i na systém vysokoškolského vzdělání. Při natalitě 1,5 je jasné, že pro ty masy studentů, kteří se nechtějí reprodukovat, je to v podstatě pouze příprava na bezdětný život s programově minimálním přínosem pro příští generace. Proč by tito bezdětní studenti neměli být nějak sankcionováni za svou „nereprodukovatelnost“ v podobě „vysokoškolské daně“ vázané přímo na příjem a nepřímo na „bezdětnost“. Ztrácí se tam sice přímá vazba na konkrétní alma mater, ale každý by si již při výběru školy uvědomil, že musí studovat na dobré škole, aby měl z čeho zaplatit „vysokoškolskou daň“ (i když přímý odvod této daně do příslušné školy by jistě byl technicky velmi snadný, stejně jako dnes odvod důchodového připojištění do příslušné pojišťovny). Problém by spíše byl v tom, proč se ke studiu na vysoké škole v přijímacím pohovoru do zaměstnání přihlašovat. To jen státní správa požaduje pro mzdové tabulky prokázání vzdělání. Kapitalista potřebuje schopné pracovníky, a ne věčné studenty s diplomy z několika vysokých škol, kteří v praxi shoří.