Poslední vzpomínku na žhavé léto jsem si schoval až na dobu příchodu jara. Vlastně – není z léta, ale přelomu října a listopadu. Z místa kousek od Antálie v Turecku. Ale slunce tam pálilo a moře bylo na koupání ještě teplé víc než dost. Moc jsem si ho neužil, konference byla nesmírně zajímavá a diskuse probíhaly neformálně až pozdě do noci. V přiměřené míře jsme při nich popíjeli pivo víno i vodku. Podařilo se mně zde najít několik velmi zajímavých odborníků na otázky, které mě zajímají. Jeden z nich před pár dny navštívil zasněženou Prahu. Právě s ním jsem se prošel od Strahovského kláštera až do centra Prahy. Vynikající odborník na analýzu rovnováhy v různých systémech penzijního pojištění. Jeho přednáška u nás na VŠFS stála za to.
Okolí Antálie je nádherná část země. Kousek od moře (asi jako z Popradu na Štrbské pleso) jsou hory se stejnou nadmořskou výškou jako Tatry, některé vrcholy dokonce přesahu 3000 metrů nad moře.
Foto 1: Labyrint oddělující místo konference od Antálie. Tu vidíme v dálce mezi skálami.
Foto 2: Trochu přírody zblízka.
Foto 3: Vchod do horského labyrintu. Tak mě to lákalo jít dál..., ale program konference byl neúprosný.
Foto 4: Poslední pohled na přírodu v okolní Antálie, spíše rozloučení...