Rozhodlo to, že jsem dostal chřipku. Sice poslední z celé rodiny a lehkou, ale taky nepříjemnou. Následující foto jsem připravoval na pozdější zveřejnění a v jiném kontextu. Ale vlastní zkušenost mě přiměla změnit harmonogram.
Česnek viničný, tzv. ruský penicilin, mě postavil na nohy. Společně se zázvorem. V práci ani nepoznali, že jsem nebyl úplně fit a dva dny jsem hodně nebyl fit.
Loni k tomu:
Následující série má dvě části. První je z vycházky kolem Radotína, kam jsem si pro trs česneku viničného přijel. Druhá z cesty po úbočí Letné 14.2., když jsem šel na křest knihy Míly Ransdorfa do Slovenského domu. Obojí uveřejňuji i s foto okolí.
Foto 1: Česnek viničný na stráni Letné (na úbočí před Bruselským pavilonkem).
Foto 2: A tady už vykukuje česnek podivný. Za pár týdnů ho tu bude víc než dost. Taky skvělý doplněk stravy plný vitamínů a přírodních látek potlačující zlé viry i bakrérie.
Foto 3: Praha v první odpoledne první skutečně předjarní den. Připomínám vám budova Ministerstva průmyslu a obchodu foto Hirošimy po výbuchu? Ano, ta budova s kopulí, co výbuch atomky přestála, byla od českého architekta, toho stejného, co stavěl tuto.
Foto 4: Dkavný Vítkov. Pod ním kousek vlevo budova Ministerstva dopravy, dříve ÚV KSČ.