Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

karel mayer: Již v některém z dřívějších komentářů jsem uvedl, že svět není růžová zahrada, kde si bezstarostně hrají hodní chlapci s káčou a roztomilé dívenky pletou věnečky z lučního kvítí. Svět je extrémně konfliktní a tato konfliktnost vyplývá z nevyrovnaného vývoje jednotlivých kapitálových skupin (ať jsou americké nebo čínské, soukromé nebo státní). Intenzita konfliktů je dána i současnou, nesmírně vyspělou technikou a technologiemi. Většina politologů se více či méně přiklání k některé z kapitálových skupin a pochopitelně podle toho, jak se jeho kapitálové skupině daří, tak i vykládá svůj pohled na svět. V případě representantů různých think-tanků pak jde často spíše o slohové cvičení bez vlastní myšlenky.

Docent Valenčík vyzývá k efektivní obraně proti globální moci a k následné nápravě, k čemuž potřebuje:

- Společně sdílenou realistickou vizi
- Odhalení mechanismů současné moci
- Akční program obrany a nápravy

Z logiky věci by zřejmě prvním bodem mělo být odhalení mechanismů současné moci, abychom následně byli schopni nalézt realistickou vizi a stanovit program obrany a nápravy.
Docent Valenčík se, z důvodu mně neznámého, bojí jasně pojmenovat hlavní kapitálové skupiny a od nich pak již odvodit jejich postavení ve světě, jejich ambice a jejich způsob naplnění těchto ambicí (tedy Odhalení mechanismů současné moci).

Aniž bychom museli nějak složitě spekulovat, je „globální mocí“ míněn vojensko-průmyslový komplex (VPK) Spojených států. Nechtíc ztrácet čas popisováním celkem známých skutečností (částečně zmiňovaných i docentem Valenčíkem), stačí se seznámit s prací Jerry Harrise „The Dialectics of Globalization: Economic and Political Conflicts in Transnational World“, Cambridge Scholars Press, 2006 (ve slovenském vydání „Dialektika globalizácie – Ekonomický a politický konflikt v nadnárodnom svete“, vydavatelstvo Spolku slovenských spisovatelov, 2016.)

Ve zmiňované publikaci autor velmi detailně popisuje komplikovaný střet hegemonistických a globalistických koncepcí. Protože s ničím fundovanějším jsem se zatím nesetkal, zůstal bych u popisu Jerry Harrise a pokládal, alespoň pro mne a pro zatím, tuto část za uzavřenou.

Zbývají nám Společně sdílená realistická vize. I zde bych odkázal na výše uvedenou publikaci, konkrétně na kapitolu 11. Od politiky k moci. Přestože lze s některými názory polemizovat, základní linka je zřejmě to, po čem docent Valenčík volá. Osobně pokládám za rozhodující střet „demokratické globalizace“ (tedy globalizace pod kontrolou demokratických institucí) s „hegemonistickou globalizací (tedy globalizace pod diktátem hegemona).

Diskuse o Akčním programu obrany a nápravy by tedy měla probíhat nad projekty, které zajistí demokratickou globalizaci.