Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

maxim 2: Jen krátce:

Takže přece jen dohnat a předehnat ?
Je otázka, zda největší problém České republiky spočívá v tom, že není inovačním lídrem a zda to může změnit nějaká iciciativa.

ČR na tom není nějak špatně, dělá se tu i dobrá věda. Stejně tak sem některé globální IT firmy přesunují svá vývojová centra - např.firma Red Hat, která má dle článku na internetu v Brně aktuálně 1000 zaměstnanců, k tomu 100 stážistů a 200 studentů aktivně zapojených do spolupráce s firmou. Firma aktivně spolupracuje s Fakultou informatiku MU. Dle článku na internetu zdejší soužití firmy a školy slouží pro Red Hat jako model i v dalších státech. Dle internetu studenti informatiky dnes už standardně píšou na témata zadaná Red Hatem bakalářské a diplomové práce nebo pracují na částečné úvazky na firemních projektech. O této spolupráci lze snadno vygooglit vícero článků, takže nemá smysl zde dávat nějaký odkaz.

Je tedy vidět, že pozitivní příklady existují a ty by mohly sloužit jako zdroj inspirace. Podstatný ovšem byl zájem firmy o takovou spolupráci. Není jisté, že něco podobného lze jen tak uměle nabudit nějakou iniciativou. A např.v jednom rozhovoru ředitel Red Hatu jako problém Brna uvádí nedostatečnou globální dostupnost - zcela chybějící dálnice směrem na Vídeň, tragický stav nádraží a vlakové spoje. Mám pochybnosti, zda podobné typy nedostatků mohou být překryty nějakou kampaní, propagující ČR jako lídra v technologiích.

Ad 5) Vámi odkazovaný článek jsem četl, ale nekomentoval.

Celkem nedávno vyšla kniha Maxe Tegmarka "Matematický vesmír" (Agro/Dokořán, Praha 2016). Tegamark je zastánce Everettovy interpretace kvantové mechaniky a v uvedené knize ji podrobněji vysvětluje.

Podle Everettovy interpretace ke kolapsu vlnové funkce nedochází, existuje jen jedna vlnová funkce a jedna kvantová realita, ve které jsou částice tvořící vesmír na mnoha místech současně. Prakticky to vypadá tak, jako by se náš vesmír štěpil do paralelních světů. Pokud se ale nějaký objekt ve stavu kvantové superpozice srazí s jiným objektem, efekty kvantové superpozice přestanou být nadále pozorovatelné. Nazývá se to dekoherence a fyzika to dovede popsat a zdůvodnit matematickými prostředky.

Everettova interpretace je založena experimentálně velmi dobře potrvzené teorii a smysl má jen v té podobě, jakou má. Nelze k ní libovolně přidávat nějaké slučování světů jen proto, že z filosofického hlediska by bylo hezké, kdyby "svět měl vyšší řád symetrie". Takovými z fyzikálního hlediska neodůvodněnými zásahy by se narušila vazba Everettovy interpretace na její fyzikální východiska a celá interpretace by tak ztratila fakticky své opodstatnění.

Dnes je struktura a funkce neuronů v mozku celkem dobře probádaná. Stejně tak je známo, jak se šíří signály a vytvářejí synapse. Max Tegmark ve výše zmíněné knize v kapitole "Proč Váš mozek není kvantový počítač" (str.181) vysvětluje, proč se při těchto dějích nemohou uplatňovat kvantové jevy typu superpozice nebo kvantové provázání způsobem, který má být podstatou fungování kvantových počítačů. Stručně řečeno z hlediska kvantových dějů se jedná o makroskopický systém, který dekoheruje dříve, než by se mohl nějaký efekt užitečně projevit. Pokud by se dle Tegmarka měl např.neuron nacházet v superpozici přenosu a absence vzruchu, musel by se nacházet na dvou místech najednou řádově milion atomů sodíku. Takový neizolovaný systém by v prostředí mozku dle Tegmarkových výpočtů dekoheroval asi za 10-20 sekundy (0.0000000000000000001 sekundy).

"Ve skutečnosti není žádným překvapením, že náš mozek jako kvantový počítač nefunguje: kolegové, kteří se pokoušejí postavit kvantový počítač, musí ze všech sil bojovat s dekoherencí. Svá zařízení obvykle izolují v chladném a temném vakuovém prostoru, aby utajili jeho stav před zbytkem světa, zatímco náš mozek je příjemně teplé a vlhké místo, jehož části nijak izolovány nejsou." (str.184)

maxim 2: Ad Everett: čas měl být 10 umocněno na -20 sekundy, zadal jsem jako tag "sup", ale nezobrazuje se.