Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

karel mayer: Docent Valenčík mi trochu křivdí. Jím zmiňovaný článek http://radimvalencik.pise.cz/4432-pred-jihlavou-o-degeneraci-soucasne-moci.html (dále jen „článek“) samozřejmě znám a myslím, že jsem jej nastudoval velmi pečlivě. Skutečnost, že globální moc vnímám jinak, by neměla být důvodem odkazu na původní „článek“, ale důvodem seriózní argumentace.


Když jsem se poprvé seznámil s „článkem“, vnímal jsem ho velmi pozitivně, a to v oblasti vize transformace společnosti „produktivní výroby“ do společnosti „produktivních služeb“ (odst. I. a II. „článku“). Nejde sice o nic objevného (teoretických prací na téma posilování terciálního sektoru je dost a dost), ale podtržení směřování těchto služeb do rozvoje člověka je sympatické. S tím skutečně problém nemám.


Za podstatně problematičtější ale vidím celkové hodnocení tzv. „současné globální moci, jejího jádra i příčin její degenerace“. Zde totiž „článek“ klesá na úroveň velmi snadno čitelného propagandistického manifestu. Proč tomu tak je nebo z čeho tak lze usuzovat si trochu rozeberme dle jednotlivých odstavců „článku“:


Odst. III – smysl téze „je významná (optimistická vize, pozn. KM) i k odvrácení nebezpečných představ, že k tomu, aby někteří (vyvolení) přežili, musí být velká část (či dokonce většina) obětována. Představ, které se v různých podobách šíří, jsou sdíleny částí tzv. mocenských elit, jejich slouhů, slouhy slohů a poskoky…. prohlubující se ekonomická nerovnost vede nejen k segregaci, ale kdy se systém začíná vyvíjet od segregace směrem k selektivní likvidaci“ mimo propagandistické prohlášení nemá vůbec žádný obsah. Nevím proč by kdokoliv měl zájem na tom, aby velká část či dokonce většina (obyvatelstva nebo koho) byla obětována. To, že jednotlivé zájmové kapitálové skupiny mezi sebou soupeří a jsou možná schopné použít i ty nejdrastičtější prostředky vůči konkurenčním skupinám (včetně např. atentátu), je sice nechutná, nic méně jen hra „velkých kluků“. Je celkem pochopitelné, že tito „velcí kluci“ se boje přímo nezúčastní (proč taky). Mají k tomu řadu „mocenských elit, jejich slouhů, slouhů slouhů a poskoků“. To je snad pochopitelné, pokud nechceme zůstat na úrovni chápání světa přes růžové brýle desetiletého čtenáře Karafiátových Broučků.


Odst. IV – Docent Valenčík vychází z toho, že „Zlo současné globální moci (jehož obdobu bychom v dějinách těžko hledali) vzniklo pod vlivem dvou faktorů:
- Vzlínáním zdola, vytvářením struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad
- Absencí vize možností neomezeného vývoje, vlivem demoralizace pocházející z představy, že není jiná cesta k přežití vyvolených, než cesta obětování velkého množství lidí či spíše velké většiny obyvatelstva naší planety“.


Nevím, odkud autor vzal představu, že jde v dějinách lidské společnosti o něco mimořádného. To, že v minulosti neexistovali struktury založené na vzájemném krytí porušování přijatých zásad, snad není ani myšleno vážně. Rovněž téze, že absence vize neomezeného vývoje, údajně vycházející z představy, že vyvolení neznají jinou cestu, musí vést k obětování většiny obyvatelstva planety. Zajímalo by mě, z které teorie dospěl autor k závěru, že kapitálu chybí vize – pracoval jsem v řadě nadnárodních společností a vždy byla primární pozitivní vize dalšího rozvoje.


Odst. V – „Jádro současné globální moci v podobně nekontrolovatelných enkláv zpravodajských služeb, finančních agentů propojených s částí tradičních elit využívá permanentního vyvolávání a stupňování konfliktů:
- K překrývání příčin současných problémů.
- K vytváření prostředí vhodného pro tunelování zemí shora.
- K posilování prostředků kontroly obyvatelstva (jak formou technické vybavenosti, tak odbouráváním administrativních omezování kontroly soukromí).


Při vší úctě k docentu Valenčíkovi se mi ani nechce věřit, že toto myslí ve svém věku a při svých životních zkušenostech vážně. Že zpravodajské služby obecně (nevím, proč je to vztahováno jen k jádru globální moci) neroztrubují na potkání, čím se zabývají, obdobně finančníci a na ně napojené struktury elit, je snad jasné. Očekávat něco jiné lze pokládat za velmi naivní. Větší rozvedení by si jistě zasloužilo i tvrzení o „tunelování zemí shora“. Také vysvětlení, proč a komu vadí posilování prostředků kontroly obyvatelstva a zda toto posilování neznamená na druhou stranu posilování bezpečnosti, by bylo rovněž na místě.


Odst. VI a odst. VII – toto se již zcela vymyká serióznímu rozboru. Nechť se na mne docent Valenčík nezlobí.


Chceme-li se seriózně bavit o problémech globální moci, musíme se primárně zaměřit na skutečné procesy a sekundárně na naše možnosti tyto procesy nějak ovlivnit. První podmínkou ale je, zbavit se ideologického balastu.


Globalizace je objektivní proces a je celkem zbytečné s ním bojovat. Globální výrobci posilují své postavení tím, že své výrobní základny rozmisťují po světě a díky moderním komunikačním technologiím jim nedělá žádný problém řídit svůj „celý svět“ z jednoho místa. Že tito globální hráči nemají své sídlo na území České republiky (a nám se tak jeví jakýmisi neviditelnými chobotnicemi) je celkem pochopitelné. Dlouhou dobu jsme byli uzavřeni světu a ten na nás nečekal. A pokud se u nás najde kapitálová skupina překračující národní hranice, která by nás mohla přiblížit globalizačnímu procesu, uděláme vše pro to, abychom jí to tady hodně ztížili. Že pak odchází jinak, je důsledek naší politiky. Za to nemůže žádná globální moc.


Soupeření různých skutečně globálních kapitálových skupin je celkem pochopitelné. Kapitál může pouze expandovat a při tom pohlcuje kapitálové skupiny slabší nebo jejich části. Dochází tak zákonitě ke koncentraci hospodářské moci, která má samozřejmě tendenci zasahovat i do moci politické. Nejrůznější legislativní antimonopolní opatření fungují jen tak dlouhou, dokud to kapitál významně neohrožuje. Konfrontace nebo spolupráce největších a nejmocnějších globálních kapitálových skupin skončí jednoho dne jednou nebo jen několika skutečně globálními strukturami. Opět objektivní proces.


To, že tento proces je objektivní, neznamená, že k němu máme přistupovat pasivně nebo naprosto lhostejně. Je třeba využívat všech prostředků, které současný stupeň globalizace nabízí. Tou možností není odmítání procesu globalizace falešným obviňováním jakýchsi globálních center moci z jakýchsi pochybných úmyslů likvidace lidstva, ale aktivní hledání a nalézání politických struktur schopných dostat globální kapitálové skupiny pod demokratickou kontrolu. Toho se samozřejmě nedosáhne tím, že budeme odmítat nebo dokonce destruovat existující globální politické struktury, v našem případě např. politické orgány Evropské unie. Čím méně se budeme o politiku Evropské unie zajímat a ta bude tím bez relevantního mandátu, tím bude proces evropské globalizace více odpovídat pravidlům hry kapitálových skupin a bohužel zřejmě těch mimoevropských.


Je až s podivem, s jakou lehkostí evropská levice zahazuje možnost aktivně se účastnit procesu globalizace politické moci jak v Evropě, tak ve světě s cílem prosadit své politické priority. Zapomeňme na lokajské elity, slouhy slouhů a poskoky, zapomeňme na jakési neidentifikovatelné zločince v centrech globální moci a připravme jasný, srozumitelný a zejména sebevědomý levicový program, který bude schopen uskutečnit myšlenky pracovité a sociální spravedlivost požadující evropské populace.

radimvalencik: Díky. Považuji za seriózní a jakmile mně vybyde čas, bude poctivě reagovat. Malinkou poznámku si dovolím už teď. Už leccos pamatuji. I Karibskou krizi. Sledoval jsem si s napětím v rozhlasu po drátě v pavlačovém bytě, kde jsem tehdy bydle u babičky. Ale:
- To, co se nyní děje v US nemá za celou tu dobu obdoby.
- A bohužel svět je dnes blíž globální válce než tehdy.
Ale, jak jsem už řekl, podrobnější rozbor si kladu za jeden z prvních cílů.

---
radimvalencik.pise.cz