Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

peter skoda: Diky za článek Radime, v množině těch velmi jednostranných analýz sypoucích se zejména od příznivců z modré strany, uvádíte mnohé závažné i správné.
Sám jsem se s tím problémem zabýval již proto, že jsem se snažil nějak zajistit pro důchod.
Sledoval jsem i německou stranu, která s těmito úvahami začala trochu dříve a opatření vyústila v tak zv. Riester Rente, která se ukázala za nějakou dobu po zavedení jako propadák. Čili nemají v současné době také nic, co problémy řeší uspokojivě. Závěry našeho přítele p.Potůčka se nějak u nás vytratily a zdá se, že je snaha začínat opět znovu.
Pokud by se někdo chtěl zabývat problematikou důchodů podrobněji, doporučuji kap.Die wahren Rentenlügen v knížce K.Lauterbacha (známý německý ekonom, který má spíše socialdemokratický náhled na svět): Der Zweiklassenstaat. Wie die Priviligierten Deutschland ruinieren.To jen pro feinšmekry. Lauterbachovy vývody jsou občas překvapivé (jak bohatí důchodci žijí na úkor těch chudých důchodců), což se může zdát na první pohled podivné, ale spíše bych řekl, že jsou to závěry, ke kterým došel na základě pečlivé analýzy stávajícího systému.
Mé závěry k této problematice jsou:
Bezesporu bude třeba nasypat do důchodové kasy více peněz.
Cesty, jak to udělat přes soukromé fondy a jak to k mému zděšení navrhuje p.Maláčová jsou ale naprosto pro běžný lid ztrátové. Základ, a to jak klasické pojištění, tak připojištění bych nechal na státu. Povídky o nerentabilitě státu v této oblasti jsou pohádky těch, kteří se snaží tento lukrativní byznys přehrát do něčích soukromých rukou. Je známo a k dohledání, že klasický státní důchodový systém má režijní náklady kolem 2 - 3 %, fondy, které musí zajišťovat i reklamu, nákladné baráky a hlavně zisk majitelům, se pohybují s režijní náklady kolem 13 - 15%. Jak správně uvádíte, rentabilita penzijních fondů je tedy v současné době v záporných číslech. Sám jsem pád jednoho z fondů, penzijního fondu General Motors, viděl v 2008. Spadl o 36%.
Čili fondy jsou podle mých zkušeností vějička. Naše připojištění, případně stavební spoření, žije jen z příspěvků státu. Tedy z peněz nás všech. Topolánkova reforma nebyla nic jiného. Ten 3. pilíř vytahoval státní peníze na svou propagaci a žil v podstatě na úkor všech. To se dá dokázat a napočítat.
Jak tedy z toho ven. V principu by ve starých časech mnohým stačilo, mít možnost si pravidelně šetřit dříve normálním způsobem na staré časy (před 2008). Za nějakou dobu by to s tehdy normálními úroky (3 - 4%, s vhodně volenými dluhopisy bylo možno dosáhnout i více), by nebylo to přilepšení k důchodu zanedbatelné. I bez podpory státu, která by ovšem nebyla na škodu.Jádro pudla je ovšem, jak správně píše p. Černík, v současném úročení a produktech, které banky k uložení nebo investování nabízejí. Tu současnou situaci popisuje výstižne p. Umlauf, kde již název článku: "Pálení peněz střední třídy na korporátní svatbě" říká vše. Kdesi a kdysi jsem četl, že tímto způsobem byly již zmařeny v celém světě úspory střední třídy ve výši stovek miliard dolarů. Ale tímto Vám jistě nesděluji nic nového. A docházíme k Vaší odpovědi, Radime, bankám zvýšení úroků na vkladech přikázat je iluzorní. Ani snad zvednout prapor a zazpívat "již vzhůru psanci této země" není zrovna to pravé, ořechové.
To, co jsem uvedl, není nic jiného, než shrnutí známých faktů. Ale není zase tak mnoho lidí, kteří ta fakta vidí. A pak se snadno fandí např. takovým řešením, jako soukromé penzijní fondy. Což je, ale ve skutečnosti, slovy Žídka, cesta do dobrovolného otroctví.
Pozdrav.