Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

karel mayer:
Myslím, že míra „nepochopení“ není až tak veliká. Myslím, že nejde o žádnou setrvačnost v myšlení. Jde, možná na rozdíl od akademické obce, o schopnost dívat se na problém více z praktického hlediska a nepodléhat jednoduchým zidealizovaným řešením.
Faktem totiž zůstává, že se bavíme o penězích, a ještě jednou o penězích (ať se to někomu líbí nebo nelíbí) a o závazku, a ještě jednou o závazku tyto peníze v nějaké formě někomu uhradit, tzn. povinně si snížit svá aktiva (celý systém musí být ukotven v nějaké právní normě definující co, z čeho, od koho, komu, na co a se sankcemi, jinak je to charita).
Pokud budeme navrhovaný systém mlžit jakýmisi neurčitými pojmy jako „success fee“ (podíl vysoké školy na úspěchu studenta) apod., nikam se nedostaneme a je celkem jedno, kdo koho obviňuje z nepochopení.
Takže ještě jednou a jasně – školné je primárně politický problém a může být požadováno jen před zahájením studia (jako podmínka pro přijetí ke studiu). Představa, že škola někoho honí po světě, aby jí zaplatil „success fee“, a že dochází k trvalému porušování určité konkrétní právní normy, je asi to nejhorší, co se může stát. Výsledkem by bylo pouze to, že škola by skoro nic nezískala a ty nejschopnější studenty bychom vyhnali do ciziny, kam za nimi škola se svým „success fee“ nemůže.