Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

karel mayer: Poznámka k příspěvku od Honzy:
Myslím, že je úplně jedno, kdy se školné nebo „školné“ platí, jestli před začátkem studia z bankovního úvěru nebo po skončení studia jako povinná srážka ze mzdy. Vždy tím vzniká závazek, ať už vůči bance nebo vůči škole. Pro to, abychom si v tom udělali jasno, je nutno si definovat alespoň rámcově pravidla a finanční objemy. Bavíme-li se o školném ve výši Kč 55.000 (už zde ale není jasné, zda jde o částku za semestr, školní rok nebo celou dobu studia a jak by se řešilo případné prodloužení studia, či přechod na jinou školu), jde o částku, kterou lze zřejmě splatit v řádu jen několika málo let i kdyby to byl bankovní úvěr (splátky mohou být odloženy až na dobu po skončení studia). Bavit se o „školném“ má význam pouze za situace, kdy jde o částku téměř „likvidační“ a pak se domnívám, že se zakládá pouze systém selekce z důvodu majetkových poměrů, a to, alespoň doufám, nikdo nechce.
Osobně si myslím, že skutečným problémem dneška není financování vysokých škol, ale to, že řada studentů studuje, aby studovali (a nemuseli jít do práce a tím si prodloužili pohodlný a bezstarostný život), je jim celkem jedno, co studují a jak dlouho a pak stejně nastoupí do zaměstnání, kde znalosti získané studiem vůbec nepoužijí (což je jim, a bohužel i celé společnosti, úplně jedno; tam bych asi s nějakým „sankčním školným“ problém neměl).
Měli bychom si v první řadě rozhodnout, zda chceme masové, ne příliš kvalitní vysokoškolské vzdělávání téměř pro každého (z hlediska kvality studia jde v podstatě jen o jakousi nástavbu na středoškolské vzdělání a tedy zdarma), nebo zda chceme sice méně vysokoškoláků, ale skutečně vysoce odborně vzdělaných, schopných kvalitně řešit nejen úkoly dneška, ale i v budoucnu. Tam by nějaký systém spolufinancování mohl fungovat. Nemělo by však jít o platby studentů, ale o náklady podniku nebo instituce, která vědomosti takovéhoto špičkového studenta využívá.