Od srpna 69 k listopadu 89 a volby v říjnu/11

Z příspěvků zdánlivě odlišného typu tohoto seriálu, na jedné straně 6., 7., 8. (ve kterých jsem ukázal potřebu vidět společenský vývoj podstatně jinak, než přes vžité paradigma "kapitalismus navěky, nebo socialismu jako budoucnost?", na straně druhé pak 10., který dokumentuje krizi tradičních, zejména programových politických stran, vyplývá zásadní otázka bezprostředně související s těmito volbami a jejich důsledky:

Jak vznikne politická strana, která se dříve nebo později (ale nebude to dlouho trvat) dostane do popředí jako ta, která umožní prosadit nezbytné reformy:

- Modernizací a nápravou některé z tradičních (původně) programových stran (KSČM, ČSSD, příp. ODS)?

- Implementací nosné teorie do některé z nových stran (ANO, SPD, Piráti)?

- Na zcela novém základě trosek vlastní neschopností a vyžírkovstvím rozmetaných stran tradičních i zkažených nových?

Na tuto otázku neumím odpovědět; mohu k tomu zformulovat jen pár poznámek:

- Bez toho, aby ta politická strana, která se propracuje či vyzraje k tomu, aby byla schopna s účinnou podporou veřejnosti prosadit nezbytné změny včetně komplexních reforem, doslova žila teorií, o kterou se bude opírat, to nepůjde. Teorie osvojovaná jako nástroj pochopení toho, o co jde a co dělat, objasňující příčiny problémů i realistickou cestu jejich řešení bude zdrojem motivací těch, z jejich úsilí se tato strana ke své roli propracuje, bude zárukou morální převahy jejich členů a vymanění se z tradic politického kšeftaření, umožní jí to získat dostatečný počet příznivců.

- Pokud jde o KSČM a ČSSD, obávám se, že ani povolební šok nemusí otevřít cestu k obrodě. Může se stát, že vedení a aparáty těchto stran se ještě více "zabetonují" a urychlí tím proces vyhnívání, jehož důsledkem bude rezignace na účast v příští Sněmovně (vůbec bych se nedivil, pokud by si vedení těchto stran do budoucích sněmovních voleb vytýčila "smělý" tříprocentní cíl nezbytný k získání příspěvku za volby.

- ODS byla rovněž kdysi (za Klause staršího) programovou stranou, ale tuto pozici již dávno opustila, její politická perspektiva je rovněž limitovaná.

- Bezideovost KSČM se projevuje mimo jiné v tom, že v ní existují naprosto odlišné ideové proudy, z toho nejméně tři vyhraněné, které vedou k naprosto odlišným konceptům politického chování. V důsledku toho je politické chování této strany spojováno jen tmelem prázdného pragmatismu, což vede k politické sterilitě. Přitom všechny tyto proudy jsou poplatné zavádějícímu starému paradigmatu, které vede každé hnutí do slepé uličky.

- V sociální demokracii vyprázdněný pragmatismus zvítězil už dříve, ideově strana vyčpěla a její program má podobu laciných redistribučních slibů ("komu co dáme zadarmo, aniž bychom řekli, kdo to zaplatí"). Důsledkem cynického ideového vyprázdnění je naprostá demoralizace, která přeměnila dosahování politických postů v dobývání koryt a korýtek. V tom ji v současné době následuje s určitým zpožděním i KSČM.

- Piráti si zatím potřebu teoretického základu dlouhodobé perspektivní politiky neuvědomují a obávám, že dříve, než k tomu dorostou, začnou působit na tuto stranu rozkladné vlivy dané silokřivkami současné doby. Rozhodně však stojí za to sledovat, jak se ověřují či selhávají nové komunikační a organizační stranické "technologie" v našich českých podmínkách. Perspektivní strana (mohou to být i Piráti, ale pravděpodobnost toho je malá) bude muset jako své přednosti využít i zásadní modernizaci v oblasti vnitrostranické komunikace a komunikace s veřejností, získávání a využívání informací, rozvíjení systému poznání založeného na použití teoretických prostředků, promítnutí výše uvedeného do organizace vnitrostranického života a do způsobu působení strany na společnost.

- SPD vsází na to, že je stranou odporu a vzdoru. Její ideový základ je zatím velmi nedostatečný k tomu, aby byla schopna sehrát zásadní roli. Dokonce je nedostatečný i k tomu, aby ji uchránil před různými rozkladnými vlivy či před pastí různých excesů, do nichž jsou lákáni její představitelé na různých úrovních. I když je v současné době vystavena silným tlakům, po volbách podstatným způsobem posílí. Nedokážu odhadnout její další vývoj.

- Babišovo ANO spoléhá na snadnou manévrovatelnou a pragmatismus, který má tento politický subjekt díky výjimečné Babišově vnitrostranické pozici. Umění manévrovat mezi tlakem ze strany jádra současné globální moci a tlakem odporu zdola vůči této moci je proto v tuto chvíli významnější, než jakákoli nosná idea. Ale s tím se nedá vydržet věčně.

Existuje ještě druhý okruh problémů:

Jaké podmínky pro rozvíjení teorie společenského dění z hlediska řešení současných problémů existují na úrovni akademické obce, která by měla nést hlavní zodpovědnost?

Teorie je teorie a ani v podmínkách nejrůznějších tlaků by neměla ztrácet svoji identitu založenou na vtahu ke společenské realitě, způsobu ověřování a uplatnění poznatků, postupném odkrývání pravdy (pravdy jako rozvíjejícího se systému poznaní) s využitím standardních teoretických postupů. – Ponechám tuto otázku zatím otevřenou. Ve vhodnou dobu se k ní vyjádřím podrobněji. Předběžně poznamenám, že i zde dochází k určitému vývoji, který reaguje na nárůst a vyhrocování reálných problémů.

 (Pokračování)