Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

karel mayer: Docent Valenčík opět nezklamal a statečně se pustil do problematického tématu 21. srpna 68 a to ve vztahu k presidentu Zemanovi a požadavku červenotrenýrkáčů na jeho veřejné prohlášení k tomuto datu.
Nechci zkoumat statečnost Miloše Zemana v jednotlivých fázích „obrodného procesu“ a v letech, které následovaly. Myslím, že tu největší statečnost projevuje právě nyní, kdy odmítá se k tomuto velmi kontroversnímu tématu vyjádřit. A to právě proto, že si jistě uvědomuje, že jakékoliv jeho prohlášení, pokud by neobsahovalo okamžité vyhlášení války Rusku, by stejně bylo červenotrenýrkáči odmítnuto.
Padesáté výročí srpnových událostí by primárně mělo být důvodem pro klidné, seriózní historické zhodnocení, ke kterému se jaksi historici stále ostýchají přistoupit. Přitom by jistě bylo co zkoumat a jistě existují otázky, na které by měla být na základě postupně uvolňovaných archiválií hledána odpověď.
Mnoho indicií nasvědčuje tomu, že hlavním důvodem pro rozmístění sovětských vojsk na území Československa byla tehdejší mezinárodní situace (de facto válka Sovětského svazu a jeho satelitů se Spojenými státy a jejich satelity ve Vietnamu) kdy každá destabilita na území „soupeře“ by byla vítána. A destabilita citlivého středoevropského prostoru v případě, že by se Československo stalo nedůvěryhodným členem východního bloku nebo z něho dokonce vypadlo (viz tehdejší požadavky na vystoupení z Varšavské smlouvy, koketování s revitalizací meziválečné Malé dohody až po přímou konfrontaci v Biafře) by byla obzvláště vítána.
Za Antonína Novotného nebylo rozmístění možné, protože jeho loajalita moskevskému vedení se stala dokonce předmětem lidové tvořivosti (např. vtip o tom, jak byl údajně Antonín Novotný spatřen za slunečného dne na Václavském náměstí s deštníkem, protože v tu dobu v Moskvě pršelo).
Byla však mezinárodní situace skutečně tak vážná, že bylo nutné nahradit servilního Novotného někým, kdo nechá situaci v Československu dozrát až do situace, kdy bude „invaze nezbytná“. Bylo by jistě zajímavé zjistit, čí instrukce plnili ti, co tlačili vývoj situace ke konfrontaci se Sovětským svazem. Proč Alexandr Dubček, který se narodil v Sovětském svazu a musel (nebo alespoň měl) znát „ruskou mentalitu“ jen nečinně přihlížel? Byl to jeho úkol nebo jen „nevěděl“? A co ostatní, kam ti chtěli situaci dotlačit? Nebo si snad dokonce skutečně mysleli, že Sovětský svaz je v tak zoufalé hospodářské a mezinárodně politické situaci, že vývoj v Československu nebudou řešit? Odkud měli relevantní informace, nebo hráli vabank?
Příliš mnoho (možná příliš důvěřivých) lidí doplatilo na experiment několika politických dobrodruhů, kteří více mysleli na své pozice než na to, co to vše může způsobit obyčejným lidem, kteří v dalších letech museli opustit svou práci. Většina z nich je již v důchodovém věku nebo dokonce již nejsou mezi námi a o skutečnou pravdu už asi ani nestojí. Ti mladší, často podléhající líbivým heslům, by si však osvětu zasloužili. I dnes totiž je řada lidí, kteří z neznalosti nebo možná za slíbenou odměnu jsou schopni okopávat Rusku kotníky a neuvědomují si, že pouze „dráždí hada bosou nohou“.