kamil: V souvislosti s rozkazem o vypátrání a potrestání útočníků mě nejprve napadla myšlenka na soud, který proběhne s vypátranými a odchycenými pomahači útočníka. Potom jsem si vzpomněl na vypravování bývalého spolupracovníka. Konec války jej zastihl totálně nasazeného ve Vídni. Od Rusů dostal koně a vydal se na cestu domů, na východní Slovensko. Tam našel ruiny. Odešel do Čech a stal se příslušníkem SNB. Následoval výcvik a cesta na Slovensko, kde probíhala Akce B. Vyprávěl, jak banderovci pochytali jejich kamarády a jejich uřezané hlavy nabodali na plot. Odplata prý byla podobná. Co tedy udělají naši hoši v Afghánistánu? A vůbec, nemůže plnění rozkazu náčelníka GŠ stát životy dalších našich vojáků? Nevím, ale není to hrdinství za každou cenu? Když jsem stál nad hroby vojáků kdesi v Normandii hlavou se mi honily myšlenky o politicích, kteří nahnali odrostlejší děti do války. Co se těm německým mládencům muselo honit hlavou při útoku na Pointe du Hoc? Války jsou strašné. Uvědomují si to vůbec politici, kteří s klidným svědomím pošlou lidi na smrt do cizí země?