Rodné Obřany s trochou vzpomínek/2

Během letní dovolené jsem navštívil místo svého dětství a raného mládí. Obřany. Dříve vesnice, nyní vilová čtvrt na kraji Brna. Pod Hády, v místě, kde do Brna vtéká řeka Svitava. Začátek kraje "lesů vod strání" S. K. Neumanna či "moudrých lišek" R. Těsnohlídka. Ale také záhumenků a písečňáků.

Bydlel jsem zde od svých sedmi do dvaceti pěti let. Je to moje rodiště, místo, kde jsem nejintenzivněji poznával svět.

Pořídil jsem pár foto a některá jsou pro mne památná, ale obecně vypovídající o krásách naší země.

Foto 1: Základní škola, kam jsem chodil do druhé až páté třídy. Učila nás rozšafná paní učitelka Hájková. Jednou jsem přišel do školy a dozvěděl se, že místo vyučování budeme v přímém rozhlasovém přenosu poslouchat volbu pana prezidenta. Obřany byly a jsou lidovecká čtvrt, takže jsme měli paní soudružku učitelku a pana prezidenta. Z rádia jsme se dozvěděli, že v tajné volbě byl jednohlasně zvolen prezidentem republiky Antonín Novotný. Paní učitelka se po tomto sdělení rozplakala. Dojetím. Doma jsem to takto povídal tatínkovi. Když jsem řekl, že se po oznámení výsledku naše paní soudružka učitelka rozplakala, cynicky poznamenal: "Ani se jí nedivím." – To mě tehdy hodně zarazilo a dlouho jsem nad tím přemýšlel. Dnes už chápu. Tedy pochopil jsem už dřív a dost mě to napomohlo být nad věcí.

Před školou je busta Jana Amose Komenského. Přímo od mistra Vincence Makovského, který v Obřanech bydlel. Původně tam byl křížek, ale ten se jaksi k socialistické škole nehodil... Odhalování byl přítomen mistr osobně. Protože byl už hodně nemocný a – jak to říct – často indisponován, doprovázel ho jeho opatrovník. Najednou se mistr zahleděl do dálky a ztuhnul. Slyšel jsem, jak se ho jeho opatrovník ptá: "Mistr se zasnil?" – "Ne, mistr se posral" – zněla lakonická odpověď velkého umělce. Pro sedmi či osmiletého hocha zážitek na celý život. Ale byl to skutečný pan umělec. Je to vidět i z tohoto jeho díla.

Foto 2: Obřanský splav. Ten dolní. V Obřanech jsou dva. Dříve byl v tuto dobu obsypán dětmi i jejich rodiči. Voda se hodně zlepšila a už zde zase začíná být živo. Jarní přívalové vody sem vždy přinesly živé škeble i raky. Když se voda vylila z břehů, chytali jsme v loužích po jejím opadnutí ryby. Koupat se dalo nad splavem i pod splavem. Původně koryto nebylo regulováno. Dnes je zde spousta zákazů a upozornění, co se nesmí a co je životu nebezpečné. Tehdy celá naše kohorta vše přežila bez újmy.

Foto 3: Tentýž splav zdola. Vzadu vpravo je vidět Hády. Kdysi nad splavem bylo i koupaliště vybavené kabinkami a vstupem do vody. Dnes už je místo zase pěkně upravené.

Foto 4: Takto jsem si vždy představoval světlo na konci tunelu. Tunýlek pod železniční tratí na konci Obřan u tenisových kurtů. Velká zkratka pěšky na cestě do Králova Pole, kde žil můj dědeček s babičkou. Asi hodina cesty. Cesta příměstskými zahradami a dozvuky lesů obklopujících Brno ze tří stran. Dodnes se mi někdy vyjeví ve snu.

(Pokračování)