Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Dilemma bohatého:
1. Investovat do společenské pozice tak, aby se zvýšila výnosnost vlastních investičních příležitostí, byť i to pro chudšího hráče znamená výrazné snížení příjmu a klesá tím i efektivnost celého ekonomického systému, nebo podpořit tendenci k využití investičních příležitostí dle míry jejich výnosnosti s využitím kapitálového trhu?
-Co se týče bohatého je pro něho podle mě důležité ochraňovat investici, jelikož v situaci kdy přijde o kapitál, tak končí. Takže si velmi rozmyslí výnos a riziko investice. Vynechme úvahy,že mu peníze natiskne a půjčí komerční banka atd.. Chudého si najímá z důvodu, jelikož musí na trhu obstát vůči konkurenci a musí rozšiřovat výrobu aby ovládl trh. To nemůže činnit ze svých časových a produkčních možností sám, podkud nemá nějaký vzácný a vyjímečný produkt, či postup a používá k tomu dělbu práce. Schopného chudého si najme, ať jako spoluinvestora, či zaměstnance. Role zaměstnance je predikovatelná do doby, kdy se nedostane ke kapitálu ať finančním, či lidském s tím, že přijde na inovaci, kterou realizuje a stane se kapitalistou na původním investorem nezávislým.
Jinak se pohybuje zaměstnanec v mezích svého disponobilního důchodu, což je v kapitalismu ta nejztrátovějsí role, ovšem lide preferují volný čas nad prací atd.

2. Využít při vyjednání s chudším subjektem jako argument možnost alternativy pozičního investování, nebo řešit otázku rozdělení výnosů z paretovských zlepšení vznikajících působením kapitálového trhu na jiném základě?
Rozdělení výnosů je alfou a omegou všeho. Jelikož zde hraje hlavní roli důvěra a potlačení chamtivosti na zúčastněných stranách a rizika. Systém je podle mě fér natolik, jak si ho obě strany určí a firmy generují nadhodnotu úplně z jiných důvodů.