karel mayer: Bude zřejmě pravdou, že moje reakce na zamyšlení R. Valenčíka k možnosti ideologické obrody KSČM, byla ovlivněna skepsí a sarkasmem. Domnívám se však, že kritické myšlení si může tento „přepych“ dovolit. Trocha skepse a sarkasmu může pomoci vymanit se z názorových stereotypů a pohodlného spoléhání na „historické pravdy“.
K jednotlivým poznámkám k mé reakci bych uvedl jen toto:
Ad 1) Radovan Richta jistě svou vědeckou a publikační činností znamenal v 60. letech minulého století zajímavý pokus o nalezení souladu socialismu s VTR. Možná, že jeho poznatky byly využity v jiných zemích, že dnešní hospodářský zázrak Číny je jeho poznatky ovlivněn (viz Karel Ondryáš k 75. výročí narození Radovana Richty – Marathon 4/1999, červenec 1999). Pouze doufám, že argumentace, kterou v podtextu poznámky cítím, že totiž „celé jeho dílo potvrzuje, že již tehdy veřejně vystoupil a odsoudil administrativně-direktivní způsob vlády stranické a státní byrokracie (Marathon, tamtéž) se nestane základním východiskem ideové obrody.
Ad 2) Miroslav Ransdorf zřejmě skutečně patřil názorově někam mezi zmiňované skupiny „pragmatické zrady“ a „stesku po starých časech“. Působení v Prognostickém ústavu ho jistě názorově ovlivnilo a samozřejmě při práci v ústavu musel disponovat dostatečnou mírou myšlenkové otevřenosti. Nevím, zda v českém komunistickém proudu představuje ojedinělý případ, či zda representoval určitý proud.
Ad 3) V případě hodnocení mladé generace však došlo k naprostému nepochopení. V žádném případě neposuzuji „primitivní kariérismus“ různých mládežníků, někdy dokonce žáků, náchylných k „vyřvávání své pravdy“ (což více ukazuje na naprosto katastrofální selhání vzdělávacího systému). Mám na mysli obyčejné mladé lidi, pro které pojem „socialismus“ nemá v lepším případě žádný obsah. K mládí hledání patří a při tomto hledání se primárně ohlíží po inspirujících vzorech. A jsme opět u toho, odkud přicházel tento socialistický vzor – z Ruska nebo Sovětského svazu. Ze Sovětského svazu (a málem i z Ruska) a ze socialismu nezbylo nic. Proč se ztotožňovat s něčím, co po 70, resp. 40 letech budování téměř ze dne na den skončilo. A tvrdit, že šlo o selhání jedinců, nikoliv systému, by rovněž nemělo být zdrojem hledání ideového obrození.
Ad 4) Poměry v KSČM neznám a nejsem připraven (a ani nemám zájem) nějak tipovat šanci na její ideovou obrodu. Je otázka, jak velká část populace o ni vůbec stojí. Vždyť i ostatní politické subjekty (a mají k tomu jistě lepší předpoklady) se programově vyprázdnily a proti novým myšlenkám jsou personálně naprosto zapouzdřené. Hlavním smyslem mého komentáře byla úvaha, zda revitalizovat (s vědomích všech selhání v minulosti) politický subjekt, nebo začít budovat nový, nezatížený touto minulostí, s jasnou vizí do budoucnosti.